9 C 26/2023-39 — Okresní soud v Přerově

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků (výrok I.) a manželovi uložil povinnost nahradit manželce náklady řízení ve výši 7.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.). 2. Manžel podal včasné odvolání výslovně pouze proti prvostupňovému výroku II. Namítal, že okresní soud nákladovou problematiku nesprávně posoudil po právní stránce. Z ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále z. ř. s.) plyne, že v řízení o rozvod manželství je pravidlem to, že žádný z účastníků (manželů) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výjimečné opačné rozhodnutí musí být odůvodněno zcela mimořádnými okolnostmi, za něž však rozhodně nelze považovat to, kdo z manželů způsobil či zavinil rozvrat manželství. Taková úvaha by totiž znamenala, že pokaždé při shledání příčiny rozvratu pouze na straně jednoho z manželů (podle manžela to bývá obvyklé a nikoliv výjimečné), by soud musel druhému manželovi přiznat náhradu nákladů řízení, což by se tak stalo pravidlem a nikoliv výjimkou z pravidla. Nad rámec této argumentace manžel poukázal i na to, že příčina rozvratu manželství nebyla předmětem dokazování, a pokud okresní soud shledal jeho alkoholismus za základní příčinu citového odcizení manželů, pak„ citové odcizení“ samo o sobě ještě nemusí znamenat rozvrat manželství a nelze je zaměňovat za pojem tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství, při němž se musí jednat o rozvrat trvalý, hluboký a neobnovitelný. Okresním soudem argumentované usnesení III. ÚS 3660/2010 z [datum] jednak není přiléhavé a jednak předchází účinnosti zákona o zvláštních řízeních soudních, takže není použitelné. Manžel se domáhal změny napadeného výroku, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, a současně navrhoval, aby krajský soud uložil manželce povinnost nahradit jemu náklady odvolacího řízení (za dva úkony právní služby a dva režijní paušály ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). 3. Manželka se k odvolání písemně nevyjádřila. 4. Krajský soud komplexně (tj. z úřední povinnosti i nad rámec odvolací argumentace) přezkoumal napadený prvostupňový nákladový výrok II. i jemu předcházející řízení (§§ 206, 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů účastníků v prvostupňovém řízení správně postupoval podle § 23 z. ř. s . Podle citovaného ustanovení (i) ve statusových věcech manželských platí (pravidlo), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení (§ 23 věta prvá z. ř. s .). Náhradu nákladů řízení lze (výjimečně) přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu (§ 23 věta druhá z. ř. s .). Z uvedené zákonné dikce vyplývá, že jediným kritériem pro výjimečný postup podle § 23 věty druhé z. ř. s . jsou okolnosti případu. V řízení o rozvod manželství se však pojem„ okolnosti případu“ přinejmenším prolíná (ne-li překrývá) s pojmem„ příčiny rozvratu manželství“. Příčiny rozvratu manželství jsou s výrokem o rozvodu manželství pojmově spjaty, a proto jsou vždy zjišťovány, hodnoceny a formulovány již okresním soudem. V tomto kontextu okresní soud správně odkázal na závěry Ústavního soudu ČR o tom, že právě příčiny rozvratu manželství jsou„ výjimečnými okolnostmi“ při úvaze o náhradě nákladů rozvodového řízení (usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3660/2010), což má obecnou platnost i po novelizaci procesních předpisů, tj. i ve vztahu k § 23 z. ř. s . Odvolání manžela tak sice směřuje výlučně proti výroku o náhradě nákladů řízení, ten však má vazbu právě na zjištěné příčiny rozvratu manželství. V řešeném případě okresní soud na základě shodného tvrzení manželů uzavřel, že hlavní příčina definitivního rozvratu manželství je na straně manžela, konkrétně v jeho chování spočívajícím v dlouhodobém požívání alkoholických nápojů, jež vedlo k citovému odcizení manželů a ukončení jejich manželského soužití (odůvodnění napadeného rozsudku, strana 2., pátý odstavec). Krajský soud považuje za pravděpodobné, že v manželském soužití účastníků se v průběhu cca čtyř let (tj. od září 2018 do ledna 2023) mohly vyskytovat i jiné průběžné neshody a problémy. Za klíčové však lze označit to, že oba manželé se výslovně shodli na tom, že právě déletrvající nadměrné požívání alkoholu manželem bylo příčinou rozvratu manželství (viz text protokolu o jednání ze dne [datum], strana 2 - poslední odstavec a strana 3 - závěrečné přednesy). Alkoholismus manžela, který manžel v řízení před okresním soudem sám přiznal, proto jednoznačně i podle jeho (manželova) názoru byl tím zásadním aspektem, který vedl k úplnému zničení manželského vztahu účastníků. Okresní soud tak nemusel příčiny rozvratu manželství rozkrývat v důkazním řízení, protože vycházel se shodného tvrzení obou manželů, jimž neměl důvod nevěřit. Při jednání okresního soudu o rozvodu se manžel ke konkrétním situacím, vedoucím k rozvratu manželství, vyjadřovat nechtěl. V rozvodovém řízení tak nebylo zdůrazněno to, co je známo nejen oběma manželům, ale i krajskému soudu z úřední činnosti a co lze označit za jednoznačnou a kvalifikovanou mimořádnou okolnost ve smyslu § 23 věty druhé z. ř. s. - že manžel byl ze společného obydlí vykázán pro domácí násilí vůči manželce, a to v lednu 2023 Policií ČR a následně soudem. Okresní soud pouze obecně odkázal na to, že nadužívání alkoholu manžela je zřejmé i z řízení vedeného pod sp. zn. 7 Nc 7001/2023, nicméně v návaznosti na odvolání manžela krajský soud považuje za nezbytné citovat přímo z odůvodnění prvostupňového usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. 7 Nc 7001/2023-11, že podle úředního záznamu o vykázání Policií ČR z [datum] manžel (v řízení o domácím násilí v postavení odpůrce) dlouhodobě nejméně od roku 2014 opakovaně fyzicky a psychicky týral manželku (v řízení o domácím násilí v postavení navrhovatelky) za přítomnosti jejich nezletilé dcery ([jméno], narozené [datum]). Jednalo se především o vynucování bezpodmínečné poslušnosti, ponižování, vyhrožování zabitím, bránění ve styku s blízkými, bránění ve volném pohybu nebo jeho kontrola, sprosté nadávky, agresivitu, při časté opilosti manžela, přičemž policie u účastníků zasahovala 7x a v několika případech byl manžel i tehdy pod vlivem alkoholu (1,9 promile a 2,86 promile); manželka v návrhu na nařízení předběžného opatření o domácím násilí mimo jiné uvedla, že se vždy nechala manželem přesvědčit, že už se to nebude opakovat, ale pak vyhledala psychiatrickou pomoc a od [datum] je v invalidním důchodu pro úzkostnou depresivní poruchu (viz odstavce 2, 4, 6 a 7 odůvodnění citovaného usnesení). K odvolání manžela (odpůrce) proti citovanému prvostupňovému usnesení o domácím násilí krajský soud citované prvostupňové usnesení potvrdil usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. 70 Co 37/2023-49 s tím, že manželkou popisované násilné jednání manžela vůči ní bylo prokázáno objektivními záznamy Policie ČR a sklon manžela k nadměrnému častému požívání alkoholu také lékařskou zprávou, podle níž manžel opakovaně nedodržel ambulantní protialkoholní léčbu. V uvedeném kontextu je odvolací polemika manžela ohledně pojmů„ citové odcizení“ a„ příčiny rozvratu manželství“ naprosto neakceptovatelná. Navíc logickou úvahou lze dospět k definici řetězce„ příčina-následek“, v němž prvotní příčinou je alkoholismus manžela a z jeho strany domácí násilí vůči manželce, následkem je citové odcizení manželů a jeho následkem je rozvrat manželství. Alkoholismus manžela vyhrocený do prokázaného domácího násilí vůči manželce tak jednoznačně naplňuje kvalifikovanou mimořádnou okolnost případu, která v rozvodovém řízení odůvodňuje výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení manželce ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s . Odvolací argumentaci, že by se touto logikou stalo přiznání náhrady nákladů řízení druhému manželovi pravidlem, nelze přisvědčit, protože ani v rozvodových situacích není domácí násilí pod vlivem alkoholu jevem„ obvyklým“. Je totiž zřejmé, že za popsaného chování manžela nehodlala manželka oprávněně setrvat v manželství, jestliže Policie ČR i soudy obou stupňů v řízení o domácím násilí přisvědčily jejímu argumentu, že bydlení s manželem je pro ni nesnesitelné a na určenou dobu jej vykázaly ze společného obydlí. Manželka přitom rozvodu nemohla docílit jinak než právě podáním návrhu k soudu. V průběhu rozvodového řízení poté, co jí bylo doručeno písemné vyjádření manžela k návrhu na rozvod, si zvolila právní zástupkyni-advokátku a tím jí vznikly náklady za právní zastoupení. Krajský soud neshledává žádný relevantní důvod pro to, aby jakékoliv finanční výdaje, spojené se soudním řízením o rozvod manželství, musela nést manželka, která je invalidní důchodkyní, což lze považovat za sekundární mimořádnou okolnost dle § 23 věty druhé z. ř. s . Manželovi žádné náklady v prvostupňovém řízení nevznikly, protože právního zástupce si zvolil až v souvislosti s podaným odvoláním. K vyčíslení uložené náhrady, k pariční standardní třídenní lhůtě a ke svým finan