9 C 49/2023-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“) poskytla žalovanému shora uvedenou částku na základě smlouvy o úvěru, kterou ale nemůže dohledat. Uvedená částka byla poukázána na bankoví účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], aniž by doposud uvedenou částku žalovaný i přes písemnou výzvu žalobkyně vrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] z původní věřitelky na žalobkyni. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů bez nařízení jednání (dále jen„ o. s. ř.“), neboť pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listiny předložené žalobkyní a skutečnosti zjištěné soudem. 3. Soud má za prokázané, že dne [datum] poukázala původní věřitelka na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, částku 18 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému písemně dopisem ze dne [datum] a vyzvala jej výzvou z téhož dne o vrácení uvedené částky do tří dnů ode dne odeslání. Výzva byla odeslána dne [datum]. Uvedenou částku žalovaný doposud nezaplatil. 4. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že soud vztah mezi stranami právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 18 000 Kč představující bez právního důvodu žalovanému poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelkou s tím, že tato pohledávka byla následně postoupena z původní věřitelky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (vydání bezdůvodného obohacení) poprvé až v rámci předžalobní upomínky. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení uplynutím dne [datum], a od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 18 000 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 1 820 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby, výzva k plnění), t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 5 460 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 336 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 8 496 Kč.