9 C 85/2023-21 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 1 015 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] použil vozu MHD – tramvaje na lince [číslo] – Dopravního podniku [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel) bez platné jízdenky, aniž by doposud zaplatil žalobkyni jak dlužné jízdné za každou jízdu ve výši 15 Kč, tak přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč (nesprávně v žalobě uvedena výše 1 500 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyní. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Soud v dané věci jednal a rozhodoval ve věci samé v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] v 09:10 hodin cestoval vozem městské hromadné dopravy původního věřitele (linka [číslo]), byl kontrolován a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Proto bylo žalovanému v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně ve spojení s ceníkem jízdného žalobkyně uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jízdu podle čl. IX. podmínek a jízdné ve výši 15 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyní. Postoupení mu bylo oznámeno. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku a ceníkem jízdného dopravního podniku. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil ve dvou (shora citovaných) případech přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaný přesto cestoval vozem dopravního podniku bez platné jízdenky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 00 Kč za každou jízdu a rovněž jízdné ve výši 15 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně se odvíjí od smlouvy o postoupení pohledávek. Ve smyslu § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum], soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, neboť k prodlení dlužníka s peněžitým plněním došlo ještě před nabytím účinnosti zákoníku č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení se odvíjí od nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 1 015 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě 200 Kč, když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, tj. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč k těmto 3 úkonům právní služby a za úkon (účast u jednání) mu náleží náhrada dle § 13 odst. 3 náhrada ve výši 300 Kč, tedy celkem 600 Kč. Náklady řízení činí celkem 1 300 Kč Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.