10 C 191/2024-32 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne , datum, . Původní věřitelka uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši , částka, splatný do , datum, . Úvěr byl poskytnut prostřednictvím stránek , e-mail, . Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu písemnými upomínkami.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla z bankovního účtu , právnická osoba, . odeslána na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, částka , částka, , jakož i to, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému doporučený dopis ze dne , datum, obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Dále byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne , datum, ., právnická osoba, řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , číslo, . Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy.5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že by právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný, jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , žalovaný neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, představující bez právního důvodu žalovanému poskytnuté peněžní prostředky.6. Žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění uvedené v předžalobní upomínce ze dne , datum, , odeslané žalovanému téhož dne, uplynula dne , datum, (dle § 573 o.z. zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, ), od , datum, je tudíž žalovaný s vydáním částky bezdůvodného obohacení v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.7. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl.8. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.