12 C 207/2023-58 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodňuje tím, že žalovaný cestoval v období od , datum, do , datum, celkem v 38 případech bez platného jízdního dokladu vozidlem , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný v každém jednotlivém případě po provedení přepravní kontroly uznal na místě v písemné formě dluh vůči původní věřitelce sestávající z jízdného , částka, a přirážky k jízdnému , částka, , avšak na tento dluh dosud ničeho neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou postoupeny žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z jednotlivých dohod s cestujícím soud zjistil, že žalovaný v období od , datum, do , datum, cestoval celkem v 38 případech vozidlem původní věřitelky, ve všech případech u něho byla revizorem provedena přepravní kontrola, na základě které bylo zjištěno, že žalovaný se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, za což mu na místě bylo vyměřeno jízdné , částka, a přirážka k jízdnému ve výši , částka, . Žalovaný v každém jednotlivém případě písemně prohlásil, že uznává dluh vůči původní věřitelce skládající se z jízdného , částka, a přirážky k jízdnému , částka, , přičemž dlužná částka je splatná nejpozději do patnácti dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu.5. Z listiny označené jako „smlouva o postoupení souboru pohledávek“, datované dne , datum, , vč. přílohy (soupis postupovaných pohledávek), soud zjistil, že původní věřitelka před podáním žaloby převedla na žalobkyni veškeré pohledávky za žalovaným uplatněné touto žalobou.6. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí věci významné skutečnosti.7. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný v období od , datum, do , datum, cestoval celkem v 38 případech vozidlem původní věřitelky bez platného jízdního dokladu, v každém jednotlivém případě bylo žalovanému vyměřeno jízdné , částka, a přirážka k jízdnému ve výši , částka, , přičemž žalovaný v každém případě prohlásil, že dluh uznává. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. Původní věřitelka před podáním žaloby převedla žalobou uplatněné nároky na žalobkyni.8. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelce vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši , částka, podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, resp. podle § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, podle smluvních přepravních podmínek původní věřitelky, a podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), neboť žalovaný v průběhu každé jednotlivé přepravní kontroly výslovně uznal vůči původní věřitelce svůj dluh z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Jelikož žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil (natožpak prokázal), že by na takto uznaný dluh žalobkyni či původní věřitelce něčeho uhradil, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z., jejímž předmětem byly i žalobou uplatněné nároky, v důsledku čehož žalobkyni svědčí v tomto řízení aktivní věcná legitimace. Žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo vůči žalovanému rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, jelikož splatnost jednotlivých dluhů nastala dle § 1958 odst. 1 o. z. vždy uplynutím 15. kalendářního dne po provedení přepravní kontroly, tudíž od následujících dnů je žalovaný s úhradou dlužných částek v prodlení. Vzhledem k výše uvedenému vyhověl soud žalobě v celém rozsahu.9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Žalobkyní vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a dále z nákladů na zastoupení advokátem. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku , částka, (3 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 3 úkony právní služby (3 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.