13 C 149/2024-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se zaregistrovala na stránkách žalobkyně , e-mail, , vyplnila své údaje a podepsala smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita pomocí služby bank ID. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované převodem na účet č. , č. účtu, částku , částka, dne , datum, . Žalovaná měla poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí, tedy do , datum, , společně s poplatkem za poskytnutí , částka, . Současně byl ve smlouvě sjednán poplatek , částka, za odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě jí poskytnutých údajů, kopií výpisu z účtu (printscreen z internetového bankovnictví) a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalované požaduje neuhrazenou jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , poplatek za bezpečnou splátku , částka, , účelně vynaložené náklady , částka, a smluvní pokutu , částka, (3 % z nezaplacené jistiny ze dne , datum, a , datum, ). Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, (úrok z prodlení od , datum, do , datum, ), úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od žalobkyně na základě dohody ze dne , datum, označené jako úvěrová smlouva č. , hodnota, obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na účet, které se zavázala vrátit do , datum, . V dohodě byly ujednány poplatky a smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalované. Žalobkyně měla k dispozici vyplněný dotazník o provedení ověření bonity klienta a výpis z účtu žalované (nečitelný). Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby je tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn, spisová značka5. Soud se s ohledem na , Anonymizováno, ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko vyplněný dotazník Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a výpis z účtu žalované. Z předložené listiny vyplývají některé údaje žalované, jako je výše příjmů , částka, z dohody o provedení práce a příjem ostatních členů domácnosti, jedno dítě, splátky jiným společnostem , částka, , jakož i údajné lustrace v rejstřících. K tomuto žalobkyně nepředložila žádné další listiny. Přiložený printscreen výpisu z účtu žalované je nečitelný. Není tedy zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně prověřila žalovanou uvedené údaje. Žalobkyně tedy zřejmě zcela rezignovala na skutečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalované, proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané „ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Přestože u jistiny , částka, není sjednán úrok, ale jako cena peněz je uveden jen poplatek , částka, , je k tomuto nutno připočíst všechny další poplatky, a to poplatek , částka, měsíčně za odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání, což soud považuje za rozporné s dobrými mravy.7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku , částka, a neuhradila na ni ničeho, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny , částka, . Proto soud vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny , částka, z neplatné smlouvy o úvěru.8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jejím možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalované požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyla žalovaná vyzvána, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tak nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek , název, ze dne , datum, , sp. zn. , spi