20 C 130/2024-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , právnická osoba, . 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , název, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku , adresa, , na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, požádal o konkrétní úvěr a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovanému převodem na účet celkem částku , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne , datum, , avšak neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaný pak byl vyzván k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo mezi společností Ferratum Bank p.l.c. a žalobkyní k dohodě o budoucím převodu nějakého množství pohledávek za stanovených podmínek. Soud však na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že by společnost Ferratum Bank p.l.c. změnila svůj název na , název, ani zda skutečně došlo k ujednanému převodu pohledávek a o jaké pohledávky se mělo jednat. Dále soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně (ať už pod názvem Ferratum Bank p.l.c. nebo Multitude Bank p.l.c.) došlo k uzavření nějaké smlouvy či ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť nebylo prokázáno tvrzené postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností Ferratum Bank p.l.c. a žalobkyní vyplývá budoucí postupování předložením datového souboru s vymezenými údaji o pohledávce, akceptace převodu úhradou ceny a následným potvrzením převodu na stanoveném formuláři. Splnění těchto podmínek však nebylo doloženo, neboť žalobkyně doložila pouze nijak neoznačenou tabulku obsahující seznam jmen a částek a čísel, ze které však nelze dospět k závěru, že by byla požadovaným datovým souborem, nadto nebylo doloženo zaplacení ceny ani doložení smlouvou požadovaného formuláře. Není pak ani jasné, zda Ferratum Bank p.l.c. změnila svůj název na Multitude Bank p.l.c., neboť k tomu nebylo doloženo ničeho. Závěr o platném postoupení pohledávky pak nemůže vyplývat ani z oznámení o postoupení pohledávky odeslaného původním věřitelem, neboť oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení. Pokud pak byla předložena nějaká smlouva o úvěru, není žalovaným podepsána a nelze tedy uzavřít, že by došlo k projevu vůle žalovaného, neboť nebylo prokázáno ani uzavření pomocí prostředků komunikace na dálku. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje.5. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.