20 C 239/2024-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, převodem na účet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Žalobkyně se nyní domáhá částky , částka, jako bezdůvodného obohacení, neboť není schopna doložit úvěrovou smlouvu, ale uvedená částka byla žalovanému poskytnuta a on ji nevrátil. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . došlo k postoupení nějakých pohledávek, ale nemohl uzavřít, že by došlo k postoupení právě pohledávky vůči žalovanému. V důsledku toho soud nemohl dospět ani k závěru, že by na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní došlo následně k dalšímu převodu pohledávky vůči žalovanému.4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána, neboť nebylo prokázáno tvrzené postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . postoupení pohledávek podle přílohy č. , hodnota, obsahující seznam pohledávek, ve kterém měly být pohledávky vymezeny názve produktu, číslem smlouvy, datem uzavření, výší jistiny, úroků, poplatků a jiného příslušenství, datem ukončení smlouvy nebo prohlášení splatnosti, identifikačními údaji o dlužníkovi (jméno, příjmení, rodné číslo) a kontaktními údaji dlužníka (adresa, e-mail, telefonní číslo). V příloze č, 1 však podle takto vymezených pravidel žádné pohledávky označeny nebyly. Proto soud nemohl dospět k závěru, že by došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému, což vylučuje také následné postoupení na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Také v této smlouvě jsou pak stanoveny stejné požadavky na identifikaci postupovaných pohledávek v seznamu pohledávek, ale ani v této smlouvě nejsou pohledávky řádně označeny. Závěr o platném postoupení pohledávky pak nemůže vyplývat ani z oznámení o postoupení pohledávky odeslaného původním věřitelem, neboť oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně postoupením nabyla žalovanou pohledávku vůči žalovanému, neboť z předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále podrobněji zabýval tím, zda tvrzený nárok vůbec existuje.5. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.