9 C 18/2024-43 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že odůvodněním, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál právní předchůdkyně žalobkyně www.rerum.cz., kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, odsouhlasila smluvní dokumentaci za použití SMS kódu a doložila občanský průkaz. Následně byla prověřena schopnost žalované splácet pomocí výpisů z účtu a lustrací v dostupných databázích a žádost žalované o poskytnutí úvěru byla schválena. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit tak, že každého 30. dne v měsíci měl splatit úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit libovolně – smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úrok byl ujednán ve výši 40 % měsíčně z jistiny, současně byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, se kterou je žalovaná v prodlení. Žalovaná se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, , žalovaná pak neuhradila ničeho. Nyní žalobkyně po žalované požaduje částku , částka, na jistině, , částka, jako ujednaný úrok za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokutu v kapitalizované výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřila tak, že žádá splátkový kalendář ve výši nejméně , částka, měsíčně, k tomu tvrdila, že je v neutěšené sociální a finanční situaci. Uznala pouze zapůjčení částky , částka, , ale nesouhlasila s náklady řízení a dalšími poplatky souvisejícími s touto zápůjčkou.3. Žalobkyně souhlasila se splátkovým kalendářem.4. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, za přítomnosti žalované a v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.5. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřená prostředky komunikace na dálku, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše , částka, , které mohla žalovaná čerpat po celou dobu trvání dohody uzavřené na dobu neurčitou, a žalovaní se zavázala prostředky splácet tak, že bude měsíčně hradit úroky přirostlý za minulé období a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Při uzavírání dohody žalobkyně zjišťovala poměry žalované z dotazníku a výpisů z účtu. Žalovaná od žalobkyně obdržela dne , datum, částku , částka, na účet. Žalobkyně dopisem oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala jí k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni uhradila nějaké peněžní prostředky.6. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána lustrací v databázích a výpisy z účtu. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila žádost o spotřebitelský úvěr, ze které vyplývá, že žalovaná je vdaná, žije v domě s dvěma dalšími lidmi, příjem domácnosti je , částka, , výdaje domácnosti činí , částka, . Už z předložených výpisů z účtu je však patrné, že žalobkyně se nezabývala dostatečně zkoumáním úvěruschopnosti žalované, ale vyžádání výpisů a vyplnění žádosti považuje jen za formalitu. Z předložených výpisů je totiž na první pohled zřejmé, že žalovaná každý měsíc utratí více, než jaké jsou její příjmy. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.8. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny , částka, sjednán úrok 40 % měsíčně, což se z obecného povědomí i s přihlédnutím k výši částky a rizikovosti úvěru stejně jedná o absurdní výši. K tomu je ujednána ještě smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalované jako spotřebitele. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.9. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku , částka, a neuhradila ničeho, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny , částka, . Žalovaná je proto nyní povinna vrátit žalobkyni částku , částka, , a ve smyslu § 87 spotř. z. je povinen tuto částku vrátit v době odpovídající svým poměrům. Žalovaná byla v řízení aktivní (pokud jde o splátky) a své poměry dostatečně osvědčila a