16 C 332/2024-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, poskytl žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu , částka, , který se žalovaná zavázala žalobci vrátit i se sjednanými poplatky při RPSN 1.410,33 % dohodnutým způsobem. Žalovaná ale sjednané úvěrové podmínky nesplnila, poskytnutý úvěr uhradila pouze částečně, následně 9 x požádala o odklad splátek a poté přestala úvěr splácet. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a příslušenství.2. Žalovaná při jednání soudu dne , datum, potvrdila, že od žalobce obdržela částku , částka, . Namítla však, že na tento úvěr žalobci vrátila částku cca , částka, . První půjčku od žalobce obdržela asi v roce 2019, tuto žalobci značně přeplatila. Úvěr ze dne , datum, obdržela tak, že si našla webové stránky žalobce, odklikla, že chce opakovat půjčku, a žalobce jí okamžitě požadovanou částku proplatil a vůbec od ní nepožadoval podklady o jejích příjmech ani o výdajích. Přitom v té době měla další dluh u firmy Profi Credit ve výši , částka, , který splácela ve splátkách cca po 5.000 – , částka, měsíčně, a na nájem a na náklady na bydlení vynakládala cca , částka, měsíčně. Žalobce její úvěruschopnost nezkoumal. Peníze, které si od žalobce půjčila, chce mu vrátit.3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, č. , hodnota, ve znění Všeobecných obchodních podmínek, a Sazebníku soud zjistil, že na smlouvě se nenachází vlastoruční ani elektronický podpis za žalobce jako poskytovatele úvěru. Za žalovanou se nachází pouze ruční parafa „K“, která však není podpisem. Podle smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná měla zavázat žalobci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v celkové výši , částka, při RPSN 1.410,33 %, formou splátek v minimální výši , částka, do data splatnosti 13.112022 (tj. ve lhůtě 30 dnů). Formuláře o souhlasu se zpracováním osobních údajů a o popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru nebyly vyplněny ani nebyly žalovanou podepsány.5. Pokud jde o vzájemné plnění, z přehledu bankovních operací soud zjistil, že dne , datum, žalobce uhradil na bankovní účet žalované částku , částka, . Tuto skutečnost potvrdila samotná žalovaná.Pokud jde o plnění žalované, soud z potvrzení Air bank a.s. zjistil, že žalovaná uhradila na účet žalobce č. , č. účtu, na VS , var. symbol, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaná vrátila žalobci na poskytnutý úvěr celkem částku , částka, .Zaplacení této částky žalobce přes výzvu ze dne , datum, soudu zatajil.6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, zjistil, že žalovaná měla mít údajně čistý měsíční příjem ve výši , částka, , který však nebyl ničím doložen. Měla také vynakládat částku , částka, na bydlení a splácet půjčky ve výši , částka, , přičemž žádný z těchto údajů nebyl ničím doložen. Žalovaná neměla na živobytí (jídlo, ošacení, léky, hygienu) nic vynakládat. Jde o zcela lživý údaj, neboť podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, měsíčně. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy ani výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.7. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.8. Žalobce neprokázal, že dne , datum, (ani jindy) uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená písemná smlouva neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis zástupce žalobce ani žalované.9. I v případě, že by byla smlouva o úvěru žalobcem a žalovanou řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalované, a v této souvislosti posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování výdajů žalované, bez nichž nelze úvěruschopnost posoudit, soudu nepředložil.10. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoké RPSN 1.410,33 % mnohonásobně překračuje obecnou RPSN bankovních ústavů.11. V řízení bylo prokázáno, že na základě platně neuzavřené případně absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku , částka, , že žalovaná vrátila žalobci částku , částka, a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .500 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Z vyjádření žalované soud zjistil, že je schopna dlužnou částku , částka, uhradit žalobci jednorázově. Soud proto určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.13. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdala. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).