12 C 4/2026-30 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, sestávající z nesplacené jistiny úvěru , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. 7396B/821474 ze dne , datum, , na základě níž měla spol. Emmas , právnická osoba, ., (dále jen „původní věřitelka“) po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytnout téhož dne žalovanému úvěr , částka, převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , úvěr měl být splacen do , datum, , přičemž úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána unikátním SMS kódem, tj. zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu z SMS (v tomto případě se jedná o kód 16025), který měl být žalovanému zaslán na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon s tím, že SMS kód má nahradit fyzický podpis smlouvy. Žalovaný uhradil původní věřitelce, resp. žalobkyni celkem , částka, . Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že ještě před podáním žaloby převedla původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne , datum, vč. příloh a dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. příloh) jakož i to, že dne , datum, byla z účtu původní věřitelky připsána na účet žalovaného částka , částka, (sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Žalobkyně dne , datum, prostřednictvím právní zástupkyně odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. potvrzení o podání zásilky).5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 7396B/821474. Na předmětné listině je v části vyhrazené pro podpis klienta (žalovaného) toliko strojově čitelným písmem uvedeno, že listina (elektronický dokument) měla být podepsána žalovaným dne , datum, v 08:19:49 elektronickým kódem 16025, což samo o sobě nelze považovat za projev vůle žalovaného. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána unikátním SMS kódem, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka či žalobkyně vyzvaly žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky uhradil více než tvrdí žalobkyně, tj. , částka, ; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), na základě které původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně (původní věřitelka) takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.7. V řízení naopak bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by původní věřitelce či žalobkyni uhradil více než , částka, , soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle ustanovení § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, . Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (k vydání bezdůvodného obohacení) poprvé až předžalobní upomínkou. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den , datum, , neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne , datum, . Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení uplynutím dne , datum, , od následujícího dne, tj. od , datum, je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.8. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. a)], neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení [výrok II. písm. b)], nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. c)], jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, na kterou žalobkyně nemá dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo s ohledem na počátek prodlení žalovaného a s tím související výši sazby úroku z prodlení [výrok II. písm. d)].9. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníku je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.