14 C 103/2026-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce, a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v plné výši dosud nevrátil. Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,98 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost , částka, a s poplatkem za hotovostní režim splátek , částka, . Celková dlužná částka byla splatná v šedesáti týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky nehradil řádně a včas. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, , po tomto datu ještě žalovaný uhradil , částka, , celkem tedy uhradil , částka, . Druhá smlouva o zápůjčce, č. , hodnota, byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, , a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19 % ročně, s poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky , částka, a s poplatkem za hotovostní režim splátek , částka, . Celková dlužná částka byla splatná ve stu týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky nehradil řádně a včas. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, , po tomto datu ještě žalovaný uhradil , částka, , celkem tedy uhradil , částka, . Pohledávky z obou smluv byly následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl rovněž před podáním žaloby stran obou svých závazků z výše označených smluv vyzván k zaplacení před podáním žaloby.2. Žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět v rozsahu všech svých nároků ze smlouvy č. , hodnota, . Jelikož se tak stalo před zahájením jednání, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v tomto rozsahu zastavil bez dalšího ve shodě s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Soud provedl k důkazu listinné důkazy, kterých se dovolávala žalobkyně a na jejich základě o skutkovém stavu učinil následující závěr. Žalovaný se s právní předchůdkyní žalobkyně dohodl na smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, na jejímž základě přijal plnění ve výši , částka, . Na tuto smlouvu pak dle žalobkyně plnil, a to ve výši , částka, . Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřována, což je zachyceno v zákaznické kartě. Toto ověřování spočívalo v získání údajů od žalovaného a v ověření jeho příjmů za použití pracovní smlouvy či živnostenského listu (žalovaný byl OSVČ). Žádné další doklady, krom dokladu totožnosti, právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného nezískala, což se výslovně podává ze zákaznické karty. Z této se také podává, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala bankovní účet žalovaného či jeho výdaje. Dále soud uzavřel, že se právní předchůdkyně žalobkyně dohodla se žalobkyní na úplatném postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, , a že k úplatě za toto postoupení došlo. Žalovaný pak byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby předžalobní výzvou a postoupení pohledávky mu bylo oznámeno.5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená t. č. v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z tehdejší úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 9 odst. 1 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost) a to na základě dostatečných informací, jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal.7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustrace v dostupných evidencích a údaje o příjmech a výdajích žalované ověřila z dokladů předložených žalovaným. Soud musí konstatovat, že informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Žalovaný byl dle této karty osobou samostatně výdělečně činnou. Příjmy takové osoby nejdou ověřit z pracovní smlouvy, neboť tuto osoba samostatně výdělečně činná neuzavřela. Její příjmy rovněž nelze ověřit toliko ze živnostenského listu, neboť ten zachycuje pouze skutečnost, že dotyčná osoba má živnostenské oprávnění, ale již nikoli její příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Příjem žalovaného nemohl být ověřen ani z dokladu totožnosti, neboť ten dokládá toliko jeho totožnost, nikoli jeho příjem. Využití jakýchkoli jiných dokladů je pak samotnou kartou zákazníka vylučováno. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně nijak neověřila příjem žalovaného (neboť pokud by tak vskutku činila, musela by jí výše popsaná nelogičnost k tomu užitých dokladů být zjevná) a rovněž neověřila nijak jeho výdaje. Je tedy zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na své zákonné povinnosti a prověřování úvěruschopnosti žalovaného se nejenže nevěnovala s odbornou péčí, ale nevěnovala se mu vůbec. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu neměla poskytnout. V důsl