14 C 47/2026-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku , e-mail, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet nejprve částku , částka, , následně dalších , částka, , pak dalších , částka, , pak dalších , částka, , pak dalších , částka, , pak dalších , částka, . Za to se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina i poplatek byly splatné dne , datum, , žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný následně uhradil , částka, , kterými žalobkyně umořila smluvní pokutu.2. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, avšak zároveň uvedla, že žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti doplňovat nebude, což zřejmě povede k neplatnosti smlouvy, proto po žalovaném požaduje, vrátit, co podle smlouvy dostal s úrokem z prodlení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, a jejích dodatků bylo zjištěno, že tyto jsou podepsány oběma stranami, v případě žalovaného pomocí PIN kódu. Obsahem je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši nejprve , částka, (a následně , částka, , 3 x , částka, a následně , částka, žalobkyní ve prospěch žalovaného s tím, že prostředky vrátí žalobkyni s poplatkem. Tento poplatek byl postupně navyšován, jak byla navyšována dlužná částka. Dále strany sjednaly například poplatek , částka, za prodloužení splatnosti půjčky o 7 dní, , částka, za písemnou upomínku, , částka, za přípravu dohody o splátkovém kalendáři a řadu dalších poplatků v neprospěch žalovaného. RPSN smlouvy, jak byla původně uzavřena, činilo 2 970 %, po sjednání všech dodatků pak 10 609 %. Strany ujednaly také smluvní pokutu.5. Z listiny označené jako Výpis denní při pohybu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byly ve dnech , datum, , , datum, a , datum, odeslány částky celkem ve výši , částka, .6. Z deseti listin označených jako Upomínka a Opakovaná výzva k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k zaplacení dlužné částky; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky; zásilka byla odeslána tentýž den podle podacího lístku , právnická osoba, .7. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ve znění dodatků ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se je vrátit. Z tvrzení samotné žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy žalobkyni plnil částku ve výši , částka, . RPSN smlouvy začínalo na 2 970 % a vystoupalo dodatky až na 10 609 %, ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému nějak zkoumala jeho schopnost splácet.8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé.9. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná.10. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet.11. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích, avšak žádná konkrétní tvrzení či důkazy k tomuto neuvedla, ale naopak výslovně uvedla, že ani žádná další tvrzení (ani důkazy) dokládat nebude a sama uzavřela, že to povede k neplatnosti smlouvy. Soud musí s žalobkyní souhlasit, že smlouva o úvěru je z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se přitom o neplatnost absolutní. Žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a sama si tedy byla vědoma, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Nebylo proto nutno dále k této skutečnosti vést dokazování či dále žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů.13. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených podmínek. Přestože úrok formálně nebyl sjednán, je cena peněz v podobě ujednaného poplatku naprosto nepřiměřená, což vyplývá už z výše zmíněného RPSN. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů a s poplatky a smluvními pokutami sjednanými výlučně v neprospěch klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.14. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit tolikoposkytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku , částka, a sama žalobkyně uvedla, že žalovaný plnil , částka, . Skutečnost, že tyto prostředky žalobkyně započetla na smluvní pokutu nehraje roli, neboť šlo o pokutu sjednanou