5 C 139/2020-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum], uzavřené elektronicky na dálku s tím, že částka byla složena z poskytnutých prostředků [částka], poplatku za poskytnutí úvěru [částka], smluvní pokuty [částka] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za upomínky [částka]. Žalobce uváděl, že na základě uzavřené smlouvy žalované poskytl bezhotovostně na její účet [částka] [datum]. Žalovaná se proti tomu zavázala vrátit poskytnuté prostředky s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru [částka] a v případě prodlení zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky [částka] a [částka]. Žalobce dále uvedl, že žalovaná neuhradila dluh řádně a včas, a proto se vůči ní domáhá částek shora uvedených. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesporovala uzavření výše uvedené úvěrové smlouvy, s ohledem na svoje finanční možnosti žádala o možnost úhrady dluhu v měsíčních splátkách [částka]. 3. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání. Žalobce se z jednání řádně a včas omluvil, žalovaná rovněž tak. Soud jednal bez účastníků a na základě projednání věci a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru elektronicky podepsané [datum], potvrzení o zaplacení částky [částka] téhož data žalovanou a předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru z [datum] lze dovodit, že mezi účastníky byla uzavřena formulářová smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 - § 2400 z.č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku (dále jen OZ), a to elektronickými prostředky podle § 562 OZ na dálku podle § 1820-1828 OZ s tím, že obsahem úvěrové smlouvy byl na jedné straně závazek žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostně na její běžný účet 264 500 [číslo] částku [částka], což žalobkyně splnila [datum], jak plyne z potvrzení z téhož data od Fio bank o převodu částky [částka] na běžný účet žalované s uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná se podle úvěrové smlouvy zavázala vrátit poskytnutou částku do 30 dní, a to s navýšením o smluvní úrok uvedený v rozsahu 39 % ročně, tedy [částka] ročně, což je při 365 dnech 3, [částka] za den a při splatnosti 30 dní [částka]. Podle smlouvy čl. 4 činí pak RPSN [částka] a celková částka k zaplacení [částka], resp. [částka]. Součástí odměny za poskytnutí úvěru je totiž i vedle smluvního úroku i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] s možností jej v případě řádné úhrady snížit na [částka] Smluvní úrok 39 % ročně, tedy [částka] za 30 dní a poplatek [částka] za 30 dní činí tedy celkově roční úrok [částka] ([částka] děleno 30 dny násobeno 365 dny). Uvedené představuje procentní roční úrok 1. 338,3 % ročně. Součástí smlouvy byla i možnost až 100x prodloužit splatnost úvěru o 30 dní za poplatek 20 % z jistiny, tedy [částka]. Pro případ prodlení žalované bylo v úvěrové smlouvě sjednáno v čl. 7 v souladu s § 513 OZ ve spojení s § 1970 OZ, že žalovaná je povinna uhradit náklady vzniklé žalobci v důsledku prodlení žalované, dále zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 %, současně zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky, tedy 36,5 % ročně sjednanou podle § 2048-2050 OZ a dále hradit poplatky za upomínky [částka] za první upomínku po 7 dnech prodlení, [částka] za druhou upomínku po 20 dnech prodlení a poplatek [částka] v případě vymáhání dluhu prostřednictvím inkasní agentury. Dále se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit žalobci při prodlení současně s ostatními sankcemi smluvní pokutu 15 % z jistiny, tedy [částka], v případě porušení nepeněžité povinnosti spočívající v nutnosti každý měsíc trvání smlouvy předložit do 3 dnů potvrzení od zaměstnavatele a do 5 dnů od podpisu smlouvy předložit potvrzení místně příslušného okresního soudu, že není žalována. 5. Žalobkyně doložila, že žalované zasílala poštou upomínku [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím inkasní agentury (viz shora uvedené upomínky včetně podacích archů). 6. Podle veřejně dostupné databáze [příjmení] [příjmení] UK3 (k níž soud přihlížel) poskytovaly banky v průměru k únoru 2020 úvěry domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku za úrok 10,79 %. 7. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce se s žalovaným může vypořádat v intencích ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ ve spojení s § 2993 OZ, kdy jsou si strany povinny vrátit z neplatné smlouvy to, co si poskytly. V posuzované věci je třeba přihlédnout k tomu, že úvěrovou smlouvu uzavírala žalobkyně v pozici podnikatelky a žalovaná v pozici spotřebitelky, která má ze zákona poskytnutou zvýšenou právní ochranu. Výše smluvního úroku, který byl v úvěrové smlouvě sjednán, je v rozporu s judikaturou a dobrými mravy, když sjednaný smluvní úrok (celková odměna za poskytnutí úvěru) činí 1338,3 % ročně, což je několikanásobně více, než je považováno za výši smluvního úroku v souladu s dobrými mravy (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vedle toho je třeba přihlédnout v intencích judikatury Ústavního soudu II ÚS 4084/2012 z [datum] a I ÚS 199/2011 z [datum] k tomu, že smlouva je jako celek zcela nevyvážená a jejím jednotlivým ujednáním nelze přiznat soudní ochranu. Žalobkyně se zavazuje poskytnout [částka] proti povinnosti žalované vrátit poskytnuté prostředky s navýšením o smluvní úrok roční 1 338,33 %, poplatky za prodloužení splatnosti až do výše [částka]. V případě prodlení žalované s úhradou ji smlouva váže k zaplacení celé řady poplatků a smluvních pokut, které mají významný dopad do hmotněprávní sféry žalované s tím, že kumulace smluvních pokut a náhrad za upomínky je zcela zjevně nepřiměřená v poměru k výši poskytnuté jistiny a případné škodě, jenž může žalující straně vzniknout s porušení povinností ze strany žalované. Za těchto podmínek je nárok žalobce oprávněný pouze v rozsahu poskytnuté částky [částka]. V tomto ohledu bylo žalobě vyhověno (výrok I.), ve zbytku uplatněného nároku, co do požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru [částka], smluvní pokuty [částka], nákladů na vymáhání [částka], byla žaloba jako nedůvodná pro neplatné sjednání těchto sankcí a smluvního úroku zamítnuta (výrok II.). 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že z obsahu spisu plyne, že žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., soud přitom přihlédl k žádosti žalované a s ohledem na její aktuální poměry (pracovní neschopnost) a celkovou výši dluhu stanovil lhůtu k zaplacení částky [částka] delší než je obvyklé, s tím, že stanovených 15 dní nepředstavuje výraznější zatížení žalující strany.