5 C 72/2021-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodňoval žalobu tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) mu postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby. K vlastnímu nároku žalobce uváděl, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Dále žalobce uváděl, že ani přes předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne [datum], nebyl dluh uhrazen. 2. Žalovaný uvedl, že na svůj dluh vůči žalovanému dosud nic neuhradil s ohledem na doplacení předchozí exekuce, dluh vůči žalobci však uznal s tím, že by měl být schopen jej uhradit ve třech měsíčních splátkách. Nyní pracuje jako OSVČ a v současné době má již namlouvané nové zakázky. Žalovaný proto požádal soud o možnost úhrady dluhu vůči žalobci ve třech měsíčních splátkách. 3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a zástupce žalobce, který svou účast na jednání řádně a včas omluvil. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalobce uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba] ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum], jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek (obsahující i pohledávku za žalovanou pod ID [číslo]) s tím, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dne [datum] oznámením původního věřitele podle § 1883 OZ zaslaného dle podacího archu poštou. Žalobce je tedy aktivně legitimován oprávněn domáhat se žalované částky u soudu. 5. Ve vztahu k vlastnímu předmětu řízení je ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené podle § 562 OZ elektronickými prostředky na dálku, ve spojení s § 1820 až 1828 OZ, kdy se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobce [příjmení], sdělil žalobci své údaje – email, telefonní číslo, číslo bankovního účtu a získal přístupové údaje do systému, je zřejmé, že následně požádal o poskytnutí revolvingového úvěru podle § 2395 až 2400 OZ s úvěrovým limitem [částka] s tím, že původní věřitel úvěr schválil poté, co žalovaný souhlasil s textem úvěrové smlouvy a všeobecnými obchodními podmínkami, a to formou podpisu smlouvy prostřednictvím vložení SMS kódu zaslaného původním věřitelem žalovanému, který byl vložen ve webovém prostředí do příslušného smluvního formuláře. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Obsahem úvěrové smlouvy bylo poskytovat průběžně žalovanému peněžní prostředky bezhotovostním převodem na účet žalovaného u [jméno] [příjmení] bank č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky v měsíčních splátkách vždy k 30. dni ve výši minimálně 12,5 % z poskytnuté jistiny s minimálním poplatkem za čerpání [částka] měsíčně a s navýšením o smluvní úrok 0,2833 % denně při stanovené RPSN 262,91 % ročně. O konkrétní výši splátky byl žalovaný vyrozumíván pravidelným měsíčním výpisem z úvěrového účtu. Z obsahu úvěrové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že v případě prodlení byl věřitel oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2003 Sb. § 1, 2 písm. a) a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně podle § 2048 až 2050 OZ a [částka] za jednu upomínku. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky dle sazebníku poplatků. Věřitel měl oprávnění zesplatnit celý úvěr v případě prodlení se splacením dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší dvou měsíců. 6. Z vyúčtování ze dne [datum] je zřejmé, že dluh evidovaný původním věřitelem vůči žalovanému byl vyčíslen celkem na [částka], z toho nevrácené prostředky činily [částka]. Ze sdělení původního věřitele ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný celkem na revolvingový úvěr [číslo] uhradil částku [částka]. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne [datum], zaslanou dle podacího archu téhož data, vyzván k zaplacení dluhu, přičemž dluh vyúčtovaný žalobcem neuhradil. 7. Soud se zabýval posouzení platnosti úvěrové smlouvy z hlediska nastavení jejích podmínek s tím, že dospěl k závěru, že smluvená výše úrokové sazby 103,4 % ročně (přepočtený denní úrok 0,2833 %) je v rozporu s dobrými mravy a to s ohledem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jenž připouští sjednání smluvního úroku maximálně ve výši trojnásobku běžného úroku poskytovaného bankami v daném období a místě. Z centrální databáze ČNB na webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 a B [číslo] UK 19 vyplývá, že obvyklá úroková sazba pro úroky ke květnu 2018 na spotřebu domácnostem činila 8,8 % RPSN a smluvní úroková sazba pro revolvingové úvěry domácnostem 12,35 %. Maximální přípustná úroková sazba tedy činila 37,05 %. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že výše smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy a rovněž výše RPSN není obvyklá a je několikanásobně vyšší než obvyklá výše. K tomu je třeba přičíst i další podmínky smlouvy, které jsou jednostranně zatěžující, pokud jde o dlužníka v případě porušení povinností týkající se smluvního ujednání o smluvní pokutě, zákonného úroku z prodlení, další smluvní pokutě a poplatku za upomínky. V této souvislosti má soud za to, že smlouvu je třeba posuzovat podle § 580 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když smlouvu je nutno posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], a proto je na místě, aby se účastníci vypořádali v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ a § 2993 OZ s tím, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek a je povinen vrátit to, co plnil. V posuzované věci soud vycházel z toho, že celkem žalovaný nevrátil z titulu revolvingového úvěru [částka], tuto částku je tak žalovaný povinen vrátit, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, zde má soud za to, že nárok na něj žalobci vznikl ve smyslu § 1970 OZ a § 1, 2a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 573 OZ po uplynutí tří dnů od fikce doručení předžalobní upomínky zaslané [datum]. V tomto směru byl úrok z prodlení zákonný přiznán od [datum]. Ve zbytku, pokud jde o požadovanou jistinu, jak je uvedeno pod výrokem II. a zákonný úrok z prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. Pokud je o náklady řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce měl ve věci úspěch pouze z 69,5 % a neúspěšný byl z 30,5 %, a proto byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v poměrné výši 39 %, tj. rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek [částka], náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5. advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby) s navýšením o paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po [částka], a dále s navýšením o 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a paušální náhrady výdajů, tj. z [částka], tedy částku [částka] Celkem po zaokrouhlení na celé koruny činí náklady řízení [částka], z toho žalobci bylo přiznáno pouze 39 %, což odpovídá částce [částka]. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl výrokem IV. tak, že žalovanému umožnil splácet dluh v měsíčních splátkách, neboť žalovaný projevil vůli svůj dluh vůči žalobci uhradit a soud zde ještě shledal prostor pro uložení peněžitého plnění ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., přičemž zohlednil mj. i tu skutečnost, že žalobce je právnickou osobou, kterou povaha její činnosti nečiní existenčně závislou na neprodlené úhradě její pohledávky. Soud tedy vyhověl žádosti žalovaného a rozhodl tak, že přiznaný nárok ve výroku I. tohoto rozsudku je žalovaný povinen uhradit ve třech splátkách, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, aby dlužná částka mohla být uhrazena v přiměřené době, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, to vše s výhradou ztráty výhody těchto splátek, pokud žalovaný neuhradí byť i jedinou ze splátek v plné výši a ve lhůtě její splatnosti.