5 C 91/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení [částka] za období od [datum] do [datum] a dále nekapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňoval tím, že na něj původní věřitel, společnost [právnická osoba], smlouvou z [datum] postoupila pohledávky obsahující i pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti [částka] při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s navýšením o souhrnný poplatek [částka] ve složení [částka] smluvního úroku, 17,35 % ročně v nekapitalizované výši, [částka] odměny za zpracování a doručení zápůjčky a [částka] za administrativní činnost hotovostní splátky. Žalovaný se zavázal splácet jistinu i souhrnný poplatek v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 30. dni v měsíci v celkovém počtu 18 splátek ve výši [částka], což učinil pouze zčásti, když uhradil [částka] v rozmezí od 27. 10. do [datum], které byly započteny na poskytnuté peněžní prostředky s tím, že žalobce nepožaduje zaplatit poplatky za zápůjčku a žalovaný tak dluží částku uvedenou v předmětu řízení s tím, že splatnost dluhu nastala marným uplynutím sjednané doby splácení po 18 měsících od podpisu smlouvy, tedy k [datum]. Dluh nebyl žalovaným přes zaslání předžalobní upomínky [datum] zaplacen. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, proto bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobce je nositelem pohledávek plynoucím ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum], uzavřené žalovaným se společností [právnická osoba], a to na základě smlouvy o postoupení ze [datum] uzavřené žalobcem s citovanou společností ve smyslu § 1879-1887 občanského zákoníku s tím, že postupovaná pohledávka byla vymezena v seznamu postupovaných pohledávek pod ID13773 a bylo doloženo, že původní věřitel žalobce vyrozuměl o postoupení ve smyslu § 1883 občanského zákoníku dopisem datovaným [datum] a zaslaným podle podacího archu [datum], obsahujícím rovněž výzvu k zaplacení [částka] do 10 dní. 4. Pokud jde o nárok uplatněný v řízení, pak ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum] plyne, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem podle § 2390-2394 občanského zákoníku smlouvu o zápůjčce, a to za podmínek a s povinnostmi kladenými na žalovaného, jenž jsou popsány v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Nadto je třeba uvést, že z obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, vyplývá, že smluvená RPSN činila 11 110 % a výše smluvního úroku uvedená ve smlouvě byla 17,35 % ročně, vycházeje tak z částky [částka], která byla součást souhrnného poplatku. Nárok na inkasní poplatek vznikl i v případě, že výběr nebyl uskutečněn pro nesoučinnost dlužníka, splatnost celé zápůjčky nastávala i v případě nezaplacení i byť jedné ze splátek přes upomínku s lhůtou k dodatečnému zaplacení do 30 dní, pro případ prodlení podle všeobecných obchodních podmínek byl sjednán zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta 0,1% denně a poplatky spojené s vymáháním zasláním upomínky [částka], maximálně 15x při 18 měsících splácení, [částka] poplatek za osobní návštěvu, maximálně 15x při 18 měsících splácení a poplatku [částka] při předání centrále původního věřitele k vymáhání. Přímo ze smlouvy vyplývá, že žalovaný potvrdil převzetí hotovosti [částka] při podpisu smlouvy. Žalobce doložil, že žalovanému zasílal [datum] předžalobní upomínku datovanou z [datum]. Současně bylo doloženo z přehledu plateb, že celkem bylo zaplaceno ve 3 splátkách [částka] v roce 2016, [částka] 27. 10., [částka] 31. 11. a [částka] 21. 12. 5. Z veřejně dostupné databáze [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] vyplývá, že referenční sazba pro RPSN k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce činila 10,89 % a dle [příjmení] [jméno] [číslo] UK4 obvyklý smluvní úrok, za který banky poskytovaly k okamžiku uzavření smlouvy o zápůjčce úvěry domácnostem na spotřebu se splatností 1-5 let, činil 10,35 %. Soud posuzoval nejprve, zdali je smlouva o zápůjčce s ohledem na smluvní podmínky ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy s tím, že v takovém případě je třeba, aby se strany vypořádaly v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku ve spojení s § 2993 občanského zákoníku, tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Při posuzování platnosti smlouvy soud přihlížel k rozhodnutím NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je maximálně přípustný smluvní úrok takový, jenž nepřesahuje trojnásobek obvyklého smluvního úroku, za který úvěr poskytují banky v daném místě a době. V posuzované věci je maximální smluvní úroková sazba přípustná podle této judikatury ve výši 33 % pokud jde o RPSN, jenž byla fakticky sjednána ve výši 11 110 % a pokud jde o smluvní úrok ve výši 31 % s tím, že v posuzované věci byl smluvní úrok fakticky sjednán ve výši 47,7 % (souhrnný poplatek odměna za zápůjčku [částka] vydělena 18 měsíci, násobena 12 měsíci, je [částka] navíc ročně, což je 47,7 % z poskytnuté jistiny). Lze tedy uzavřít, že sjednaný smluvní úrok i výše RPSN se vymyká maximální přípustné hranici, kterou je možno sjednat. Již z tohoto důvodu by bylo možno smlouvu považovat za neplatnou podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Soud však přihlížel také k judikatuře Ústavního soudu II. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum] a posuzoval smlouvu jako celek, přihlížel tedy i k ostatním ujednáním, zejména sankčním pro případ prodlení v neprospěch žalovaného, který je v pozici spotřebitele a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro to, aby se na smlouvu jako celek hledělo jako na neplatnou a nebyla jí přiznána soudní ochrana. Za této situace je namístě, aby žalovaný vrátil žalobci pouze rozdíl mezi tím, co mu bylo poskytnuto a co zaplatil podle pravidel bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. V tomto ohledu žalobce skutečně požaduje pouze tuto částku [částka], avšak zákonný úrok z prodlení nelze požadovat ve vazbě na splatnost uvedenou v neplatné smlouvě, ale až ve smyslu § 573 občanského zákoníku po doručení oznámení o postoupení pohledávky obsahující i výzvu k zaplacení ve lhůtě 10 dní, zaslané [datum] s tím, že po doručení 16. 7. běžela v upomínce stanovená 10denní lhůta k zaplacení do 26. 7. Žalovaný se tak ocitl ve smyslu § 513 občanského zákoníku ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a § 1 a 2 nařízení vlády v prodlení s úhradou dlužné jistiny od [datum]. V tomto rozsahu byl zákonný úrok z prodlení přiznán, ve zbytku nezbylo soudu s ohledem na závěry ohledně neplatnosti smlouvy jako celku zamítnout. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl neúspěšný z hlediska uplatněného předmětu řízení pouze v nepatrné části příslušenství, a proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem [částka] a náklady právního zastoupení podle § 14a advokátního tarifu po [částka] – za převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínku s navýšením o 3 režijní paušály po [částka] podle téhož ustanovení, to vše s navýšením o 21% DPH, celkem [částka] Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.