25 C 24/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 5 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 100 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 698,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 009,07 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 2 550 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 5 100 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 447,82 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši uvedené na 2. straně smlouvy o úvěru na řádku„ Celková částka, kterou klient zaplatí:“, se splatností do [datum]. Žalovaný však na sjednanou částku neuhradil ničeho. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3. o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupila žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. Z důkazu smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 100 Kč, žalovaný se zavázal uhradit společnosti [právnická osoba] do [datum] částku 10 709,90 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 5 447,82 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.a. a RPSN dokonce ve výši 9 867 %. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1 o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 o.z., je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěru, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 9 867 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,7 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, by bylo možné tolerovat maximální navýšení 26,1 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C. 488/11). Pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou úvěrovou smlouvu, absolutně neplatnými soud musel shledat i ujednání o povinnosti žalovaného hradit různé poplatky, smluvní pokuty, sankce za prodlení. Soud tak žalobě vyhověl pouze z části, ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o.z. z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku 5 100 Kč, když žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil. Soud dále žalobě vyhověl v části, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 5.100 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum]. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], žalovaný se tak dostal do prodlení následující den, tj. dne [datum]. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích Zak. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení. Dle položky 1. a za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč, dle položky 2.1 a za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč. Podle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, vyměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal, vyměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč, je tak povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever soudní poplatek ve výši 600 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.