25 C 318/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 900 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 214,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 376,15 Kč a dále částky 256 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a konečně i částky 950 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr celkem ve výši 1 900 Kč (bezhotovostním převodem na bankovní účet), přičemž žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2 074,99 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši vypočtené z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru, to vše se splatností dne [datum]. Žalovaná však do sjednané doby splatnosti neuhradila ničeho. Následně byla pohledávka, kterážto je předmětem této žaloby, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, žalobci. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího archu. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] distančním způsobem Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 1 900 Kč. Potvrzením o provedení transakce s datem zaúčtování [datum] bylo doloženo čerpání úvěru ve výši 1 900 Kč žalovanou. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 074,99 Kč, jakož i se smluvním úrokem, který společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a poskytnutou jistinou úvěru, představuje celkovou částku k zaplacení ve výši 4 037,46 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum] [ulice] úroková sazba poskytnutého úvěru činila 40 % a RPSN 9 202,60 % Dále bylo zjištěno, že žalovaná na dlužné částce neuhradila ničeho. Žalobce prokázal, že dne [datum] zaslal žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v březnu 2020 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR pro potřeby domácnosti do 1 roku (tabulka UK3) 9,80 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 29,4 % ročně. V daném případě však úroková sazba činila 40 % p.a. a RPSN 9 202,60 % Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 900 Kč (nesplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalované doručeno nejdříve třetí pracovní den po odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 7. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tj. doplatek z částky 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) na částku 1 000 Kč podle Položky 1 bod 1. písm. a), zbývá tedy uhradit 600 Kč. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný (úspěšný byl z 29 %), proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.