3 C 127/2022-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 408 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 3 507 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, a to po vyplnění žádosti o poskytnutí zápůjčky žalovaným prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 100 Kč převodem na bankovní účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se naproti tomu zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 308 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Dle žalobních tvrzení žalovaný neuhradil na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho. K úhradě dluhu žalovaný nepřistoupil ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou a žalující stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky uzavřena smlouva o zápůjčce, když se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobkyně, uvedl své osobní údaje, potvrdil seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a následně smlouvu podepsal na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na jeho telefonní číslo. Obsahem smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 7 100 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 308 Kč, a to nejpozději do [datum]. Skutečnost, že z účtu žalobkyně byla dne [datum] provedena platba ve prospěch účtu žalovaného ve výši 7 100 Kč, plyne z potvrzení o platbě [právnická osoba] Podle článku 1.3 smlouvy činil celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 308 Kč a zápůjční úroková sazba 0 %. Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, roční procentní sazba nákladů činila 10 567 % a celková částka splatná žalovaným činila 9 408 Kč. Podle článku 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se placením zápůjčky veškeré účtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalovaného stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní upomínkou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu. 4. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách [obec] národní banky ([příjmení] B1 [číslo]) plyne, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v listopadu 2020, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva a poskytnuta zápůjčka, 8,21 %. 5. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva o zápůjčce jako celek platná, a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do právní sféry, ale i sféry osobní, a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele, žalovaného, proti povinnostem zapůjčitele, žalobkyně, s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a § 2993 o.z., tedy že si strany mají vrátit co si vzájemně plnily. Současně soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za jakou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). 6. Pokud jde o úrokovou sazbu, v posuzované věci byla poskytnuta částka 7 100 Kč na 22 dní se smluvním úrokem (nazvaným poplatek za poskytnutí zápůjčky) ve výši 2 308 Kč, což je 104,9 Kč denně, což představuje ročně 38 288,5 Kč z jistiny 7 100 Kč, tedy 539,27 % na smluvním úroku. Uzavřenou smlouvu ze dne [datum], jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Dle statistiky [obec] národní banky činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v listopadu 2020, tj. v době uzavření smlouvy, 8,21 %. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 24,63 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 10 567 %. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení poskytnuté částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a takové navýšení je spotřebiteli účtováno v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednané úrokové sazbě. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Je třeba uvést, že pokud smlouva uvádí, že smluvní úrok (zápůjční úroková sazba) není účtován, ale je účtován poplatek za zapůjčení, jedná se pouze o jiné terminologické označení odměny za poskytnutí zápůjčky, tedy smluvního úroku. Soud musel současně přihlížet k dalším podmínkám smlouvy, které zatěžovaly nepřiměřeně žalovaného, zejména v případě prodlení s úhradou dluhu, a to jak pokud jde o sjednanou smluvní pokutu, tak pokud jde o výši poplatků za upomínky. Vedle toho je zřejmé, že žádné sankce za porušení právních povinností ve smlouvě v neprospěch žalobkyně stanoveny nejsou. Smlouvu je třeba považovat tedy za nevyváženou, a to v takové míře, která způsobuje její absolutní neplatnost. 7. Ze shora uvedených důvodů má soud za to, že se účastníci mají vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení, a proto žalobě vyhověl pouze zčásti ve smyslu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč coby dlužné jistiny. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka ze dne [datum] žalovanému doručena nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od jejího odeslání, zaslaného poštou téhož dne, tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena třídenní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení, jakož i co do částky 2 500 Kč coby požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky a co do částky 3 507 Kč coby smluvní pokuty musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o zápůjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po splatnosti pohledávky, smluvní pokuty a poplatky. 8. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neúspěšná byla v 54 %, vyčísleno v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a že žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu