5 C 127/2021-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze [datum] ses žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky na jistině, uvedené ve výroku tohoto rozsudku a dále zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1.314 Kč (8,05 % jdoucí ročně z 6.200 Kč od [datum] do [datum]) a dále ve výši 8,05 % jdoucím ročně z 6.200 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 240,45 Kč (8,05 % jdoucím ročně z 1.045 Kč od [datum] do [datum]) a dále ve výši 8,05 % jdoucím ročně z 1.045 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že je legitimován k uplatnění nároku u soudu na základě smlouvy o postoupení z [datum] s původním věřitelem společností [právnická osoba] s níž žalovaná [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] [datum] smlouvu o úvěru [číslo] přičemž v prvním případě jí bylo poskytnuto 7.000 Kč v druhém případě 5.000 Kč jednorázově v hotovosti proti povinnosti zaplatit dluh z úvěru 7.000 Kč v týdenních splátkách 259 Kč od [datum] do [datum] v celkovém počtu 43 a to s navýšením o odměnu ve výši 1.400 Kč, za administrativní činnost 2.100 Kč, za hotovostní splátky 3.637 Kč za smluvní úrok a v druhém případě se zavázala vrátit 5.000 Kč formou týdenních splátek 185 Kč od [datum] do [datum] v počtu 43 splátek s navýšením o odměnu za administrativní činnost 1.000 Kč, 1.500 Kč za hotovostní inkaso splátek a smluvní úrok 455 Kč. Podle žalobce obě smlouvy byly ukončeny uplynutím sjednané doby splatnosti s tím, že dluh nebyl uhrazen zcela, neboť v prvním případě bylo ze 7.000 Kč zaplaceno 6.200 Kč a v druhém případě z 5.000 Kč bylo zaplaceno 3.955 Kč. Přes předžalobní upomínku podle žalobce z [datum] žalovaná dluh na úvěru ve výši 6.200 Kč a v druhém případě ve výši 1.045 Kč neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně a včas doručena. Oba účastníci k výzvě soudu podle § 115 a) o. s. ř. (z.č.99/1963 Sb.) souhlasili s rozhodnutím věci bez jejího projednání před soudem. Na základě listinných důkazů založených ve spise s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku u soudu, neboť doložil, že s původním věřitelem společností [právnická osoba], uzavřel [datum] smlouvu o postoupení pohledá-vek ve smyslu § 1879 až 1887 OZ (z.č.89/2012 Sb.) v níž jsou jednotlivé pohledávky vymezeny v seznamu postupovaných pohledávek [číslo] – pohledávka za žalovanou je uvedena na straně [číslo]. Současně žalobce doložil, že žalované bylo ve smyslu § 1883 OZ oznámeno postoupení pohledávky [datum] zaslané poštou [datum]. 4. Žalobce dále doložil, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 až 2400 OZ, když v prvním případě smlouvy pod [číslo] jí bylo proti podpisu smlouvy poskytnuto 5.000 Kč a v druhém případě smlouvy pod [číslo] jí bylo proti podpisu poskytnuto 7.000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala v prvním případě vrátit 5.000 Kč formou 43 týdenních splátek po 185 Kč od [datum] do [datum] s tím, že v obchodních podmínkách čl. 3 byla uvedena RPSN 91,66 % Součástí smlouvy bylo ujednání o povinnosti zaplatit poplatek 1.000 Kč za administrativní činnost a 1.500 Kč za hotovostní inkaso splátek a smluvní úrok 455 Kč. V případě druhého úvěru 7.000 Kč se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté prostředky v 43 měsíčních splátkách po 259 Kč od [datum] do [datum] s tím, že v článku 3.2 obchodních podmínek byla uvedena RPSN 91,66 % a součástí smlouvy byl i závazek zaplatit poplatek 1.400 Kč za administrativní činnost a 2.100 Kč za hotovostní inkaso splátek a smluvní úrok 637 Kč. Pro případ prodlení bylo v obchodních podmínkách čl. 8 ujednáno, že žalovaná zaplatí zákonný úrok z prodlení a dále paušálně bylo ujednáno, že uhradí náklady spojené s vymáháním. Žalobce dále doložil, že předžalobní upomínkou z [datum], zaslanou poštou [datum] byla žalovaná upomínána k zaplacení částek, které jsou předmětem žaloby. Soud posuzoval nejprve platnost úvěrových smluv, které uzavřela žalované s původním věřitelem, a dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou podle § 580 OZ neplatné pro rozpor s dobrými mravy a to proto, že celková výše sjednané odměny u jednotlivých úvěrů v obou případech 71,46 % ročně, ačkoliv v obchodních podmínkách čl. 1 bylo uvedeno, že smluvní úrok je 20,96 %, když tento údaj vycházel nesprávně z toho, že odměnou za poskytnutí úvěru je toliko částka 455 Kč u úvěru na 5.000 Kč a 6537 Kč u úvěru na 7.000 Kč. Jako odměnu s ohledem na nepřiměřenou výši administrativních poplatků za poskytnutý úvěr je však třeba považovat veškeré částky, které se žalovaná zavázala hradit, což je v případě úvěru na 5.000 Kč celkem 2.955 Kč za 43 týdnů splácení (přepočteno na 52 týdnů v roce jde o částku 3.573,48 Kč, což je 71,46 % roční odměny). V případě úvěru na 7.000 Kč činí celková částka, kterou žalovaná měla zaplatit navíc 4.137 Kč (což je přepočteno na 52 týdnů v roce, odměna za rok 5.002,88 Kč, přepočteno k jistině 7.000 Kč jde o odměnu 71,46 % ročně). Maximální odměna, která byla podle judikatury NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přípustná k datu sjednání úvěru červnu 2016 a dubnu 2016 byla podle databáze ČNB na webových stránkách této instituce [příjmení] B1 [číslo] UK 3 v dubnu 2016 10,63 % a v červenci 2016, 12,53 %, pokud jde o úvěry na spotřebu pro domácnost se splatností do jednoho roku, z čehož vyplývá, že maximální přípustná úroková sazba, která by nebyla v rozporu s dobrými mravy, je 32 % úvěr z dubna 2016 a 37 % úvěr z července 2016. Bez významu není ani to, že podle rozsudku NS ČR – R 52/05 dojde k naplnění trestného činu lichvy v situaci, kdy požadovaná odměna za poskytnuté prostředky přesahuje 70 % ročně z jistiny. Z těchto důvodů má soud za to, že u smlouvy o úvěru, které byly uzavřeny s žalovanou, jsou neplatné podle § 580 odst. 1 OZ pro rozpor s dobrými mravy, přičemž smlouvy je nutno posuzovat jako celek a jejich jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu ústavního soudu III. ÚS 4084/12 z [datum] a I.ÚS 199/2011 z [datum]. V případě neplatnosti smlouvy se účastníci smlouvy mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a 2993 OZ, kdy by žalovaná měla žalobci vrátit rozdíl mezi poskytnutými a zaplacenými prostředky. V posuzované věci žalobce uvádí, že žalovaná uhradila na úvěr ve výši 5.000 Kč 3.955 Kč a na úvěr ve výši 7.000 Kč 800 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobci vznikl nárok na zaplacení 1.045 Kč ve vztahu k úvěru na 5.000 Kč a 6.200 Kč ve vztahu k úvěru na 7.000 Kč. Proto bylo žalobě, pokud jde o požadovanou jistinu zcela vyhověno. 5. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, tento s ohledem na závěry soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy nelze vázat na splatnost ujednanou ve smlouvě, nýbrž až na výzvu k zaplacení, kterou je v tomto případě oznámení o postoupení z [datum], zaslané poštou [datum]. Ve smyslu § 573 OZ došlo k doručení do tří dnů od odeslání, tedy [datum] a prodlení žalované nastalo od [číslo]. Proto bylo žalobě, pokud jde o nárok na přiznání zákonného příslušenství úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 1, 2 a) nařízení vlády č. 353/2013 Sb. vyhověno pouze v části, a to v rozsahu od [datum] do zaplacení. Ve zbytku pod výrokem II. musel být nárok na úrok z prodlení zamítnut jako nedůvodný. 6. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 a) o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl zcela úspěšný pokud jde o jistinu a z části neúspěšný pokud jde o úrok z prodlení, byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a náklady právního zastoupení podle § 14 a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 200 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč (převzetí věci, podání žaloby, zaslání předžalobní upomínky s navýšením o 21 % DPH). Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.