5 C 162/2021-50 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z 24.11.2021 ve znění doplnění žaloby z 28.4.2022 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení sjednaného výživného 30.000 Kč měsíčně a to za období od právní moci rozvodového rozsudku v měsíci říjnu 26.129 Kč a za období listopadu 30.000 Kč s tím, že dle dohody účastníků z 5.9.2019 bylo výživné splatné k 15 dni v měsíci a žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou od 16 dne v měsíci. Současně bylo žalobkyní uvedeno, že žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze 4.11.2021 k úhradě dlužného výživného. 2. Žalovaný nárok neuznával. Činil nesporným existenci uzavřené dohody z 5.9.2019 s tím však, že obsahem dohody byl jeho závazek hradit výživné„ své manželce [celé jméno žalobkyně]“ a s ohledem na to, že došlo k pravomocnému rozhodnutí o rozvodu manželství 4.10.2021, dohoda o výživném pozbyla platnosti. Žalovaný dále uvedl, že dohoda byla uzavřena v době, kdy se žalobkyně svévolně odstěhovala ze společné domácnosti a tuto částku žádala na náhradu nákladů bydlení. Dále žalovaný namítal, že navíc žalobkyně stejnou částku na výživném nerozvedené manželky požadovala v řízení před Okresním soudem [okres] s tím, že soud jí označil za nadnesenou a řízení skončilo uzavřením smíru, na jehož základě vyplatil manželce k 5.12.2021 180.000 Kč, když šlo o výživné i za měsíc říjen, a proto podle žalovaného žalobkyně za toto období nárok na výživné nemá. Dále žalovaný namítal, že mezi účastníky byla dne 9.10.2021 uzavřena ústní dohoda o vypořádání společného jmění manželů (SJM), kterou však v písemné podobě žalobkyně následně odmítla podepsat, ačkoliv jí fakticky začala naplňovat, když si ze společné domácnosti odvezla co potřebovala. Podle žalovaného tak původní dohoda z 5.9.2019 pozbyla platnosti. Žalovaný dále namítal, že není pravda, že by žalobkyně neměla dostatek peněz a byla odkázána pouze za invalidní důchod, když má od října 2019 známost se [jméno] [příjmení] z [obec], což sama nepopřela při odvolacím řízení, týkající se jednání o rozvodu manželství a uvedla i jeho adresu a i to, že u něj bydlí trvale a že společně hospodaří. Za této situace považoval žalovaný chování žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále uváděl, že chování žalobkyně je nemravné i proto, že v červenci 2021 zaslal na její účet výživné pro dceru [jméno] ve výši 92.000 Kč, která byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – sever svěřena do péče paní [příjmení] s tím, že žalobkyně jmenované peníze nepředala a ponechala si je pro vlastní potřebu. Žalovaný rekapituloval, že do konce roku od něj obdržela žalobkyně 270.000 Kč pro svoji potřebu. Žalovaný dále uváděl, že je podstatné přihlédnout také k jeho poměrům s tím, že se k 23.10. 2021 oženil a manželka má 11 letou dceru, které její otec zemřel. 3. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce v replice na obranu žalovaného uvedla, že dohoda byla uzavřena jako platná z 5.9.2019, na její změně se účastníci nedohodli a dohoda nebyla vázána na rozvod manželství, ale vypořádání SJM. K tomu dosud nedošlo a žalobkyně popírá existenci ústní dohody o vypořádání SJM. Žalobkyně dále uvedla, že dohoda byla uzavřena podle § 761 odst. 1 OZ a zavazuje obě strany s tím, že má přednost před rozhodováním soudu. Podle žalobkyně je změna dohody bez jejího souhlasu možná jen v případě podání návrhu na snížení či zrušení vyživovací povinnosti, k čemuž však ze strany žalobce nedošlo. Dále žalobkyně uvedla, že pokud šlo o uzavřený smír na odbytné 180.000 Kč, které bylo vyplaceno jednorázově na základě schváleného smíru, uzavřeného mezi účastníky před Okresním soudem [okres] pod sp. zn. [číslo jednací] ze [datum rozhodnutí], pak toto se týká předmětu řízení před uvedeným soudem, kterým bylo výživné pro nerozvedenou manželku, tedy výživné do října 2021, kdy došlo k 5.10.2021 k rozvodu manželství. Dohoda uzavřená mezi účastníky 5.9.2019 se však týká období do doby vypořádání SJM. Dále žalobkyně uvedla, že mezi účastníky nedošlo k uzavření ústní dohody na vypořádání SJM 9.10.2021 a byl to naopak žalovaný, který začal ze společného domu odvážet věci a prodávat je. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce také uváděla, že to byl žalovaný, který zapříčinil rozvod manželství, což lze doložit doklady z přestupkové komise v [obec], jenž vykreslují atmosféru v domácnosti, kdy žalobkyně byla opakovaně žalovaným napadána verbálně i fyzicky v roce 2020 a kdy např. ve společném bydlišti účastníků odpojil topení a na dálku spouštěl alarm a otvíral vrata. 4. Žalovaný se vyjádřil k replice žalobkyně v tom směru, že dohodu o výživném z 5.9.2019 nebylo třeba vypovídat, neboť se jednoznačně týká manželů před rozvodem manželství. 5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Mezi účastníky byla v písemné podobě 5.9.2019 uzavřena vzájemná dohoda o výživném, v níž se žalovaný zavázal žalobkyni od října 2019 do 15 dne kalendářního měsíce platit manželce, [celé jméno žalobkyně], výživné ve výši 30.000 Kč na její bankovní účet a to do doby vypořádání SJM. Dohoda obsahovala dovětek, že byla sepsána po vzájemné domluvě, svobodně a vážně, nikoliv v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek a je podepsána oběma účastníky. Mezi účastníky bylo v řízení o výživném nerozvedené manželky, vedeném u Okresního soudu [okres], pod sp. zn. 36C 299/2020-110, 24.9.2021, sjednáno uzavření smíru, které soud schválil, jehož obsahem byl závazek žalovaného zaplatit žalobkyni na výživném nerozvedené manželce jednorázově 180.000 Kč do 1.12.2021 s tím, že tímto smírem je vypořádán celý předmět tohoto řízení. Z odůvodnění je zřejmé, že předmětem řízení je výživné nerozvedené manželky za situace, kdy manželství účastníků bylo nepravomocně dne 21.10.2021 rozvedeno s tím, že věc byla vedena u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 5C 15/2020 a rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem 22.10.2021. Z předžalobní upomínky ze 4.11.2021 a navazujícího podacího archu z téhož data je zřejmé, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného výživného za měsíc říjen 2021 ve výši 20.196 Kč. Současně byl vyrozuměn o tom, nebude-li dle dohody manželů z 5.9.2019 výživné hradit, obrátí se žalobkyně na soud. 6. Mezi účastníky byla uzavřena 5.9.2019 dohoda o výživném mezi manžely ve smyslu § 761 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku – OZ), podle kterého rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů, ujednají-li si, že výživné se nahradí odbytným zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení platí, že nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. Manželé se tak primárně mohou dohodnout na výživném jak na dobu před rozvodem manželství, tak na dobu po rozvodu manželství a tato dohoda má přednost před rozhodováním soudu. Dohoda přitom musí naplňovat, co se týče svého minima, zákonná hlediska pro rozsah vyživovací povinnosti u nerozvedených manželů ve smyslu § 697 odst. 1 OZ a u rozvedených manželů ve smyslu § 760 odst. 1 OZ. Není však vyloučeno, aby výživné pro rozvedeného a nerozvedeného manžela bylo dohodou manželů stanoveno ve stejné výši. Pokud jde o námitku žalovaného, že dohoda mezi účastníky se vztahuje na dobu do rozvodu manželství, je třeba uvést, že podle § 555 odst. 1 OZ se právní jednání posuzuje dle svého obsahu a podle § 556 odst. 1 OZ, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, se vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musel-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. V této souvislosti má soud za to, že obsah písemné dohody mezi účastníky z 5.9.2019 se jednoznačně vztahuje z hlediska časového na období do vypořádání SJM, neboť takto je to jednoznačně v dohodě vyjádřeno. Pokud je oprávněná strana v dohodě označena jako manželka, pak je zřejmé, že se jedná o vyjádření toho, že jde o vyživovací povinnost mezi manžely a nikoliv časového úseku, po kterou má být výživné vypláceno, tedy do rozvodu manželství. Opačný výklad by byl v rozporu s textem dohody, kde je časový úsek, do kdy má být výživné určeno jednoznačně vyjádřen. Z těchto důvodů nelze vycházet z interpretace úmyslu stran tak, jak je prezentuje žalovaný, tedy že dohoda se vztahovala na období do zániku manželství. 7. Je tedy zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, podle níž se žalovaný zavázal žalobkyní hradit do doby vypořádání SJM měsíčně vždy k 15 dni částku 30.000 Kč Dohoda mezi účastníky smlouvy může být změněna pouze dohodou stran smlouvy (§ 1901 OZ) a v případě vyživovací povinnosti, u které může dojít ke změně podmínek na straně osoby povinné a oprávněné, pak také k návrhu některé ze stran rozhodnutím soudu o zrušení, snížení nebo změně výživného (§ 163 o.s.ř. – z.č. 99/1963 Sb.). Žalovaný takový návrh nepodal, a proto se v řízení