5 C 60/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) mu postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby. K vlastnímu nároku žalobce uváděl, že žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná jako spotřebitel zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, a to nejpozději do [datum]. Dále žalobce uváděl, že ani přes předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne [datum], nebyl dluh uhrazen. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože výzva jí byla doručena řádně a včas, k projednání věci před soudem se pak na předvolání soudu nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, žalobce i zástupce žalobce, který svou účast na jednání soudu řádně a včas omluvil. Na základě provedených listinných důkazů pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 3. Žalobce uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum], jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek (obsahující i pohledávku za žalovanou) s tím, že o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dne [datum] oznámením původního věřitele podle § 1883 OZ zaslaného dle podacího archu poštou. Žalobce je tedy aktivně legitimován oprávněn domáhat se žalované částky u soudu. 4. Ve vztahu k vlastnímu předmětu řízení je ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené podle § 562 OZ elektronickými prostředky na dálku, ve spojení s § 1820 až 1828 OZ, zřejmé, že žalovaná se zaregistrovala na webových stránkách žalobce [webová adresa], následně jí byl přidělen účet s heslem, žalovaná udělila souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami a poté požádala o poskytnutí úvěru podle § 2395 až 2400 OZ ve výši 50 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána v bodě 5 smlouvy na 30 dní. Původní věřitel se v bodě 4 smlouvy zavázal poskytnout žalované jako spotřebitelce peněžní prostředky bezhotovostním převodem do dvou dnů od uzavření smlouvy na její účet. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za prosinec 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalované pod [variabilní symbol] dne [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum] s navýšením o jednorázový poplatek 1 800 Kč, přičemž v tomto poplatku byl zahrnut úrok ve výši 0,08 % p.a. při stanovené RPSN 297 %. Dále byla v bodě 12 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené výše závazku s limitací do součinu 0,5 jistiny a náklady na upomínání v souhrnné maximální výši 500 Kč týdně. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, žalobce ji předžalobní upomínkou ze dne [datum], zaslanou dle podacího archu téhož data, vyzval k zaplacení dluhu, přičemž dluh vyúčtovaný žalobcem neuhradila. 5. Soud se zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy z hlediska nastavení jejích podmínek s tím, že dospěl k závěru, že smluvená výše úrokové sazby 140,8 % ročně, která odpovídá poplatku ve výši 1 800 Kč za poskytnutí úvěru, kdy fakticky 1 800 Kč za 30 dní je 60 Kč na den krát 365 dní činí 21 120 Kč ročně, tj. 140,8 % úrok p.a., ačkoli ve smlouvě byl formálně sjednán smluvní úrok ve výši 0,08 % (1 Kč). Skutečná výše odměny za poskytnutí úvěru je tak v rozporu s dobrými mravy s ohledem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jenž připouští sjednání smluvního úroku maximálně ve výši trojnásobku běžného úroku poskytovaného bankami v daném období a místě. Z centrální databáze ČNB na webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 a B [číslo] UK 3 je patrné, že obvyklá úroková sazba pro úroky k prosinci 2019 na spotřebu domácnostem se splatností do jednoho roku činila 8,6 % RPSN a smluvní úroková sazba 8,7 %. Maximální přípustná úroková sazba tedy činila 26,1 %. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že výše smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy a rovněž výše RPSN není obvyklá a je několikanásobně vyšší než obvyklá výše. K tomu je třeba přičíst i další podmínky smlouvy, které jsou jednostranně zatěžující, pokud jde o dlužníka v případě porušení povinností týkající se smluvního ujednání o smluvní pokutě, zákonného úroku z prodlení, další smluvní pokutě a poplatku za upomínky. V této souvislosti má soud za to, že smlouvu je třeba posuzovat podle § 580 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když smlouvu je nutno posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], a proto je na místě, aby se účastníci vypořádali v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ a § 2993 OZ s tím, že žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek a je povinna vrátit to, co plnila. V posuzované věci soud vycházel z toho, že celkem žalovaná nevrátila z titulu smlouvy o úvěru 15 000 Kč, tuto částku je tak žalovaná povinna vrátit, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, zde má soud za to, že nárok na něj žalobci vznikl ve smyslu § 1970 OZ a § 1, 2a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 573 OZ po uplynutí tří dnů od fikce doručení předžalobní upomínky zaslané [datum]. V tomto směru byl úrok z prodlení zákonný přiznán od [datum]. Ve zbytku, pokud jde o požadovanou jistinu, jak je uvedeno pod výrokem II. a zákonný úrok z prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. Pokud je o náklady řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce měl ve věci úspěch z 89,3 % a neúspěšný byl z 10,7 %, a proto byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v poměrné výši 78,6 %, tj. rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby) s navýšením o paušální náhradu výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 100 Kč, a dále s navýšením o 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a paušální náhrady výdajů, tj. z 1 200 Kč, tedy částku 252 Kč Celkem činí náklady řízení 2 252 Kč, z toho žalobci bylo přiznáno pouze 78,6 %, což odpovídá částce 1 770 Kč.