8 C 196/2022-53 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou dne [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se žalobce domáhal zaplacení částek: 16.306,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.446,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.507,85 Kč, 8,05 % zákonných úroků z prodlení z částky 12.365,18 Kč od [datum] do zaplacení a 23,72 % p.a. úroků z částky 12.365,18 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo [datum] k uzavření o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč. Při uzavření smlouvy si dále žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 406 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 10.200 Kč. Žalovaná dluží celkem 16.306 Kč, sestávající z jistiny 12.365,18 Kč, úhrad za služby 3.940,92 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.446,61 Kč (ve výši 23,72 % ročně z jistiny 12.365,18 Kč od [datum] (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.507,85 Kč (z dlužné jistiny 12.365,18 Kč od [datum] (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení [datum], úroků 23,72 % ročně z jistiny 12.365,18 Kč od [datum] [číslo] do zaplacení a 8,05% zákonných úroků z prodlení z jistiny 12.365,18 Kč od [datum] do zaplacení. Před uzavřením obou smluv právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr Pohledávka vyplývající ze smluvy byly společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, s účinností k [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22.3.2022 č.j. 60C 2724/2020-40, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň – sever jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobce souhlasil s takovým postupem v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. <i>4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.</i> <i>5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</i> 6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobce v souladu s ustanovením § 1879 a násl. Občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo původním věřitelem žalované oznámeno. 10. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] jako zapůjčitel poskytl žalované jako vydlužiteli půjčku v hotovosti 15.000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit s navýšením 11.100 Kč a pojistným 406 Kč, tedy uhradit celkem částku 26.605 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Poplatek ve výši 11.100 Kč se sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, úroku ve výši 2.100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč a pojistného 406 Kč, RPSN smlouvy o zápůjčce činí 205,22 % ročně. 11. Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o zápůjčce se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. OZ. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 OZ je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalované zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení přes 200 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smluv cca 11% ročně. Dle výše citovaného usnesení nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 33 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o zápůjčce věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši je nemravná celá smlouva o zápůjčce. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C .488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a následující. 12. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 15.000 Kč a žalovaná uhradila 10.200 Kč a dluží 4.800 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 4.664 Kč včetně zákonných úroků z prodlení z částky 4.664 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, jež byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dle § 573 OZ se třetího dne ([datum]) se upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované, která byla povinna plnit v 10 denní lhůtě stanovené v upomínce a v prodlení se ocitla [datum] a od tohoto data počal běh zákonných úroků z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu tak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.