4 C 269/2017-235 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z 31.8.2017 se žalobce vůči žalovanému ponejprv domáhal zaplacení 230.000 Kč se smluvním úrokem 15 % z částky 530.000 Kč od 3.7.2014 do 18.5.2015 a následně z částky 230.000 Kč od 19.5.2015 do zaplacení a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 530.000 Kč od 1.9.2014 do 18.5.2015 a následně zákonným úrokem z prodlení z částky 230.000 Kč od 19.5.2015 do zaplacení. Žalobu ponejprv odůvodňoval tím, že žalovanému půjčil 2.7.2014 530.000 Kč se závazkem vrátit poskytnuté prostředky s navýšením o smluvní úrok do 31.8.2014 s tím, že dluh byl uhrazen pouze z části částkou 300.000 Kč 18.5.2015. Následně žalobce podáním z 20.9.2017 rozšířil žalobu o zaplacení částky 300.000 Kč se smluvním a zákonným úrokem od 19.5.2015 do zaplacení. Rozšíření žaloby odůvodnil tím, že platba 300.000 Kč byla platbou nikoliv od žalovaného, ale přišla od [právnická osoba] CZ, a proto nebyl dluh uhrazen ani z části. O rozšíření žaloby soud rozhodl po změně obsazení senátu 14.8.2021 usnesením č. j. 4C 269/2017-142. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že uvedl, že dluh byl z části v rozsahu 300.000 Kč žalobci uhrazen skrze společnost vlastněnou žalovaným [právnická osoba] s tím, že tato částka byla na účet žalobce převedena v době, kdy byl žalovaný jejím vlastníkem, když od ledna 2018 již společnost nevlastní a prodal ji novému majiteli včetně postoupení pohledávek vůči žalobci za 780.000 Kč. Žalovaný se dále bránil, že zbytek závazku v rozsahu 230.000 Kč byl uhrazen formou dodávky dřevní hmoty [právnická osoba] CZ, žalobci, což dokládal fakturou na částku 387.967 Kč. 2. Soud prvého stupně ve věci rozhodl 1.2.2018 č. j. 4C 269/2017-50 rozsudkem, kdy žalobě zcela vyhověl s odkazem na to, že žalovaný v řízení neprokázal, že by došlo k zániku závazku z části uhrazením částkou 300.000 Kč společností [právnická osoba] a z části dohodou mezi účastníky o tom, že zbytek dluhu bude uhrazen prostřednictvím dodávky dřevní hmoty, případně započtením pohledávky. 3. K odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem z 16.8.2018 Krajským soudem v Plzni č. j. 25Co 140/2018-71 tak, že z části byla žaloba, co do zaplacení částky 300.000 Kč zamítnuta a z části byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc vrácena k novému projednání, pokud jde o zaplacení částky 230.000 Kč se smluvním úrokem 15 % od 3.7.2014 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1.9.2014 do zaplacení. Ve vztahu k zamítnuté části uplatněného nároku krajský soud uvedl, že bylo zjištěno, že půjčka byla poskytnuta bezhotovost-ně na běžný účet, který je účtem společnosti [právnická osoba], nikoliv účtem žalovaného jako fyzické osoby, což nasvědčuje pravdivosti tvrzení žalovaného, že prostředky ze zápůjčky měly sloužit k podnikatelské činnosti společnosti. O vrácení částky 300.000 Kč svědčí skutečnost, že žalobkyně nezpochybňovala původně, že by tato částka byla vrácena a z úmyslu účastníků tak lze jednoznačně dovodit, že závazek k vrácení částky 300.000 Kč touto platbou považovali za splněný. Přístup žalobkyně, která následně začala tvrdit, že od žalovaného částku nepřijala, že závazek nezanikl, je třeba považovat za tvrzení účelové a nemravné. Odvolací soud rovněž přihlížel k tomu, že částka byla vrácena na účet byť jiný než uvedený ve smlouvě, ale účet žalobkyně. Postup žalobkyně ve vztahu k tvrzením ohledně zaplacení a nezaplacení částky 300.000 Kč hodnotil odvolací soud jako nepoctivý a v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů žalobu z části zamítl. Ve vztahu k zaplacení částky 230.000 Kč odvolací soud poukázal na to, že žalovaný tvrdil, že tato částka byla zaplacena poskytnutím dřevní hmoty. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že soud prvého stupně nepostupoval správně a měl vyzvat účastníky, respektive žalovaného k doplnění tvrzení dle § 118 a) odst. 1 o. s. ř., aby uvedl, na jakém základě respektive na základě jakého úkonu žalovaný žalobkyni dřevní hmotu na vyrovnání dluhu poskytl, zda z případné dohody bylo plněno a jak. Současně odvolací soud uvedl, že nesplnění poučovací povinnosti je v tomto ohledu vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a proto postupoval tak, že z části rozsudek soudu prvého stupně zrušil a vrátil k novému projednání. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ze strany žalobkyně dovolání, jenž bylo usnesením NS ČR, sp. zn. 33Cdo 4611/2018-87 z 31.3.2020 odmítnuto. Soud prvého stupně při jednání dne 13.7.2020 poučil zástupce žalovaného o povinnosti doplnit svá tvrzení a doložit, na jakém základě respektive na základě jakého úkonu žalovaný dřevní hmotu žalobkyni na vyrovnání dluhu poskytl a zda a z případně jaké dohody bylo plněno a jak. Žalovaný v této souvislosti reagoval podáním z 13.8.2020, v němž doplnil svá tvrzení tak, že uvedl, že se s žalobcem ústně dohodl, že žalobce odebere dřevní hmotu za 230.000 Kč s tím, že žalobce si následně dřevní hmotu v [katastrální uzemí] před vytěžením prohlédl, sdělil, koho si pro dřevní hmotu pošle a následně jí také po vytěžení společností [právnická osoba], prostřednictvím dohodnuté společnosti odvezl. Pohledávka za vytěženou hmotu byla [právnická osoba] CZ, postoupena žalovanému a žalovaný na dodanou dřevní hmotu vystavil žalobci zápočtovou fakturu ve výši 230.000 Kč, kterou žalobci zaslal. Žalovaný dále poukázal na svá předchozí vyjádření k věci a předložené důkazy (smlouvu o postoupení z 20.12.2017 čl. 37, 38 a fakturu z 21.11.2014 čl. 31). 3. Soud prvého stupně podruhé ve věci meritorně rozhodl v části týkající se zaplacení částky 230 000 Kč rozsudkem z 11.10.2021 tak, že žalobě v této části vyhověl a uložil žalobci žalovanému náklady řízení. 4. K odvolání bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni 25Co 6/2022-190 z 13.4.2022 rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud zrušil rozsudek s tím, že se okresní soud nesprávně zaměřil toliko na prokazování a ohodnocení možného započtení peněžitých pohledávek, ačkoliv se žalovaný bránil tím, že část dluhu nebyla vrácena na základě dohody, tj. novace původní smlouvy o půjčce podle § 1901 OZ formou dodávky dřevní hmoty za nejméně 230 000 Kč čímž závazek žalovaného zanikl vrácením půjčky jiným plněním než v penězích. Odvolací soud uvedl, že z provedeného dokazování je zřejmé, že svědci Remiš a Kašpar prováděli v rozhodné době těžbu dřeva v okolí [anonymizováno] s tím, že podle svědka Kašpara šlo o dodávku dřeva pro žalobkyni respektive jednatele žalobkyně pana [příjmení] a že došlo k odvozu dříví. S tím podle odvolacího soudu koresponduje faktura [číslo] z 21.11.2013 (čl. 31) z níž je zřejmé, že bylo těženo v kat. úz. Žichlice na parcelách [číslo] což potvrdila i svědkyně Chramostová, když svědci shodně uváděli, že k těžbě došlo v letech 2014 až 2015. Podle odvolacího soudu tak lze minimálně dovodit, že dřevo bylo vytěženo a odvezeno pro žalobkyni. Odvolací soud dal soudu prvého stupně pokyn k výslechu navržených svědků ze strany žalovaného Romana Chramosty a [jméno] [příjmení]. Toto bylo soudem prvého stupně provedeno, navíc byl proveden účastnický výslech žalovaného. 5. Ze závěrů odvolacího soudu tedy vyplývá, že žalovaný by musel prokázat, že žalobkyni dodal místo peněz jako splátku půjčky na základě dohody, dřevní hmotu vytěženou v kat. úz. Žichlice v množství a za sjednanou (nebo obvyklou) cenu odpovídající nejméně částce 230 000 Kč. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalovaný předložil fakturu [číslo] z [číslo] splatnou 5.12.2014, která zní na částku 387 967 Kč a to za dřevo v rozsahu 300 m³ s tím, že částka, která je vyúčtována a která měla být započtena je tedy vyšší než částka, která by odpovídala splátce zbytku dluhu 230 000 Kč, jak to uváděl žalovaný. 6. Pokud jde o skutková zjištění, pak svědek Remiš uvedl, že pro žalovanou jako OSVČ v letech 2014 až 2015 v kat. úz. [anonymizováno] prováděl na dvou místech těžbu dřeva v rozsahu cca 350 m³ (pozn. soudu dle faktury [číslo] z 21.11.2014 bylo vyfakturováno 300 m³, tedy o 50 m³ méně než uvádí svědek). Svědek Remiš uvedl, že těžba byla prováděna zhruba 14 dní s tím, že dřevo svážel pan Kašpar. Dále uvedl, že pan [celé jméno žalovaného] sdělil, že pro dřevo si přijedou kamiony. Tyto viděli jen z dálky s tím, že řidiče neznal a firmu ani [registrační značka], které dřevo odváženo neviděl. Svědek sdělil, že dřevo řidiči nepřeměřovali, ale něco si při přebírce zapisovali. Svědek Kašpar uvedl, že pro žalovanou respektive pana [celé jméno žalovaného] staršího, jako OSVČ v letech 2014 až 2015 přibližoval traktorem stromy v kat. úz. Žichlice, které kácel pan Remiš. Podle svědka mělo být vytěženo kolem 150 až 200 m³ (pozn. soudu z faktury [číslo] z 20.11. 2014 vyplývá vyúčtování dodaného dřeva v objemu 300 m³, tedy o 1/3 víc než uvádí svědek). Svědek Kašpar dále uvedl, že pan [celé jméno žalovaného] sdělil, že dřevo je pro pana [příjmení] a svědka žádal, aby dohlédl na nakládku s tím, že byl přítomen dvou nakládek, jedno auto naložilo cca 20 až 25 m³ s tím, že po nakládce se dřevo přeměřilo a množství svědek oznámil panu [celé jméno žalovaného]