5 C 65/2024-50 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26. 1. 2024 domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 10 212,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , a.s., IČ , IČO, , (dále jen „původní věřitel“) byla dne 10. 11. 2003 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, . Smluvní stranou na straně věřitele se stala ode dne 30. 9. 2010 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s.), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , a to na základě vkladu části podniku společnosti , právnická osoba, , a.s., do společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností , právnická osoba, Bank, a.s. s účinností od 30. 9. 2010. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěrový rámec ve sjednané výši, kdy jí byla poskytnuta kreditní karta. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách včetně úroků a poplatků za bankovní služby. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto původní věřitel odstoupil od smlouvy dne 20. 8. 2006 a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení smlouvy činila dlužná částka celkem 13 236,30 Kč. Ta se skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 472,30 Kč, poplatků ve výši 740 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 402,48 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 607,54 Kč. Výše úrokové sazby činila 22,68 % ročně. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání nároku na úrok z prodlení v zákonem dané výši. Na základě smlouvy o pos-toupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 7. 2019. Od doby postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobkyně žalované odeslala dne 13. 12. 2023 předžalobní výzvu k plnění.2. Usnesením ze dne 2. 4. 2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 10. 4. 2024, byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá žalobní tvrzení, označila důkazy k prokázání svých tvrzení a předložila soudu listiny, které nebyly součástí žalobního návrhu. Na to žalobkyně reagovala dne 25. 4. 2024 částečným zpětvzetím žaloby, kdy vzala žalobu zpět co do výše částky 7 911 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 607,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 402,48 Kč, úroku 22,68 % ročně z částky 9 472,30 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 7 911 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Řízení tak bylo co do výše uvedených nároků usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 5. 2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 24. 7. 2024, zastaveno. Nadále bylo řízení vedeno o přiznání nároku žalobkyně na částku 2 301,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 301,30 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení.3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli k němu byla řádně a včas předvolána. Zástupce žalobce při jednání setrval na podaném žalobním návrhu ve znění jeho částečného zpětvzetí ze dne 25. 4. 2024. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě, resp. jejím částečném zpětvzetí, jako z tvrzení nesporných.4. Žalobkyně je aktivně legitimovaná k podání žaloby, neboť s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., uzavřela dne 18. 6. 2019 podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou původní věřitel převedl na žalobkyni pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení. Oznámení o postoupení pohledávky podle § 1883 o.z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne 3. 7. 2019, jež byl žalované odeslán dne 16. 7. 2019.5. Žalovaná s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , a.s., který se ke dni 30. 9. 2010 v důsledku vkladu části podniku změnil na společnost , právnická osoba, ., uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a používání kreditní karty. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky dle úvěrového rámce, které se zavázala vrátit s navýšením o smluvní úrok a poplatky. Protože žalovaná porušila platební povinnost, došlo dne 20. 8. 2006 k zesplatnění úvěru, přičemž aktuální výše úrokové sazby činila 22,68 %. V rámci zpětvzetí žaloby žalobkyně změnila svůj žalobní návrh tak, že požadovala přiznání bezdůvodného obohacení, jež představovalo rozdíl mezi čerpanou částkou v celkové výši 15 801,30 Kč a uhrazenou částkou v celkové výši 13 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 2 301,30 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení ve vazbě na datum účinnosti postou-pení pohledávky.6. Podle § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 301,30 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou zaplacenou žalovanou, a to spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím od 20. 7. 2019 do zaplacení. Žalobkyně sice požadovala přiznání nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 2 301,30 Kč od 22. 6. 2019, avšak v souvislosti se skutkovým stavem, kdy oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 16. 7. 2019 a za použití § 573 o.z. došlo k doručení dnem 19. 7. 2019, bylo možné zákonný úrok z prodlení z částky 2 301,30 Kč žalobkyni přiznat od dne 20. 7. 2019. Proto bylo výrokem II. tohoto rozsudku rozhodnuto tak, že se žaloba zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 301,30 Kč od 22. 6. 2019 do 19. 7. 2019.9. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to nikoli pro chování na straně žalované. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 22,5 %, a proto jí náklady řízení nenáleží. Žalované nebyla náhrada nákladů taktéž přiznána, neboť se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením nevznikly.11. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. a III. stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.