2 C 50/2026-30 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila. Celkem zaplatila 10 splátek po 7 500 Kč, které byly vždy započteny pouze na úroky. Na jistinu úvěru tedy žalovaná podle žalobkyně nic neuhradila. Dlužnou jistinu úvěru žalovaná žalobkyni nezaplatila ani na předžalobní výzvu k plnění, která jí byla zaslána dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). V souladu s , Anonymizováno, . smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Toto bylo zjištěno z potvrzení o provedení bezhotovostní platby. Žalovaná měla podle smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v celkové výši 90 000 Kč, kdy úroková sazba činila 15 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 436 %. Celkem byla tedy žalovaná podle smlouvy povinna žalobkyni zaplatit částku 140 000 Kč ve lhůtě 12 měsíců. Výše měsíční splátky dle smlouvy činila 7 500 Kč. Žalovaná za trvání smlouvy žalobkyni uhradila celkem částku 75 000 Kč, jak vyplývá z vyjádření žalobkyně. Dále soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, , která byla žalované zaslána téhož dne, jak je patrno z podacího lístku.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. Soud v projednávané věci po právní stránce uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná. Důvodem absolutní neplatnosti je zjevný rozpor smlouvy s dobrými mravy. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 140 000 Kč, tedy částku odpovídající 280 % jistiny úvěru, kdy roční úroková sazba činila 180 % a RPSN dosahovala 436 %. Dle databáze ČNB ARAD však činila obvyklá úroková sazba v době uzavření smlouvy 8,70 % ročně a RPSN 9,13 %. Sjednaná úroková sazba je tedy mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Judikatura však podle citovaného rozhodnutí zpravidla považuje za přiměřené protiplnění nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.9. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Žalovaná byla podle § 2991 a § 2993 o. z. povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 75 000 Kč. Žalovaná tedy zaplatila žalobkyni více, než kolik byla povinna vrátit. Žalobkyně se tedy naopak bezdůvodně obohatila na úkor žalované. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná a která by z tohoto důvodu měla na náhradu nákladů řízení právo, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.