27 C 78/2026-89 — Okresní soud Plzeň-sever

I. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 115 798,1 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 182,43 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 115 798,1 Kč od 8. 7. 2025, zaplacení částky 114 399,13 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 399,13 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení a dále zaplacení náhrady nákladů řízení.2. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále také jako „úvěrová smlouva z roku , Anonymizováno, “). Žalovaný byl v souladu s touto smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč. Úvěrovou smlouvou z roku 2023 se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. za výpis), případně nepravidelné poplatky (např. za výběr z bankomatu, za blokaci karty apod.) a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla smlouvou stanovena na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání (tj. k poskytnutí úvěru).3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný v průběhu tohoto úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 176 973, 74 Kč a vrátil celkem částku 129 758,33 Kč. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dne , datum, zesplatnila celý úvěr a téhož dne ho rovněž vyzvala k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění celého úvěru neuhradil žádnou splátku, dluží žalobkyni částku 115 798,10 Kč sestávající z jistiny ve výši 114 081,10 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení.4. Žalobkyně v návrhu poukázala také na to, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také jako „úvěrová smlouva z roku 2011“). Žalovaný byl v souladu s touto smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč. Úvěrovou smlouvou z roku 2011 se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky.5. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. za výpis), případně nepravidelné poplatky (např. za výběr z bankomatu, za blokaci karty apod.) a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla smlouvou stanovena na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání (tj. k poskytnutí úvěru). Žalovaný podle žalobkyně načerpal v průběhu tohoto úvěrového vztahu celkem částku 377 147,33 Kč a vrátil celkem částku 423 287 Kč. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dne , datum, zesplatnila celý úvěr a téhož dne ho rovněž vyzvala k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění celého úvěru neuhradil žádnou splátku, dluží žalobkyni částku 114 399,13 Kč sestávající z jistiny ve výši 112 385,13 Kč, poplatků ve výši 294 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 120 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení.II. Odpor žalovaného6. Žalovaný podal včas proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnil poukazem na neplatnost obou úvěrových smluv. Tu přitom spatřuje jednak v nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péči jeho úvěruschopnost a jednak v nedostatečném kontraktačním procesu.7. Žalovaný učinil nesporným, že mu žalobkyně na základě úvěrové smlouvy z roku 2023 vyplatila částku 176 973,74 Kč a že žalovaný ji vrátil částku 129 758, 33 Kč. Učinil rovněž nesporným, že mu žalobkyně na základě úvěrové smlouvy z roku 2011 vyplatila celkem částku 377 147,33 Kč a že žalovaný jí vrátil celkem částku 423 287 Kč.8. Nedostatečný kontraktační proces odůvodnil poukazem na skutečnost, že k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím webových stránek žalobkyně a že veškerá další komunikace ohledně uzavření obou smluv, respektive o navýšení úvěrových limitů, probíhala taktéž přes internet a uzavřena byla prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný má za to, že tento způsob uzavření smlouvy nenaplňuje požadavky na dané právní jednání a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, v níž Nejvyšší soud dospívá k závěru, že prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Z tohoto důvodu pak považuje za spornou samotnou skutečnost, zda jednotlivé úvěrové smlouvy a všechny další dodatky byly vůbec uzavřeny.9. Žalovaný dále považuje obě smlouvy za neplatné i z důvodu nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně podle něj vůbec nezkoumala jeho rodinnou situaci, zatížení o péči o tři rostoucí děti, dlouhodobě se zhoršující zdravotní stav jeho manželky a další relevantní aspekty. Žalobkyně neprověřovala jeho hospodaření a celkovou sociální situaci jeho rodiny, naopak mu umožňovala navyšovat úvěrový rámec a dále uzavřít další úvěrovou smlouvu dne , datum, , ačkoli se žalovaný opakovaně v průběhu splácení dostával do prodlení a splácení neprobíhalo rovnoměrně. Bylo podle něj zjevné, že prostředky poskytnuté z jednotlivých půjček používal na úhradu jiných úvěrů, čímž se pouze prohlubovala dluhová situace jeho rodiny.10. Žalovaný má za to, že žalobkyně byla povinna analyzovat jeho domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů a měla tedy zkoumat konkrétní příjmy ze zaměstnání či jiné činnosti a konkrétní náklady na bydlení, dopravu a domácnost. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Uvádí také, že se nelze spokojit pouze se zjištěním výše příjmů, aniž by poskytovatel úvěru zároveň zkoumal, kam jsou tyto příjmy alokovány a jaká rezerva v rozpočtu spotřebiteli zbývá na splácení uvažovaného závazku. V této souvislosti poukázal na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a uvedl, že povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými ničím nepodloženými prohlášením spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu uvedl, že důraz je kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.11. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobkyně řádně a s péčí zkoumala jeho příjmy a výdaje, musela by si být vědoma, že schopnost splácet úvěr je za hranou jeho možností. Žalobkyně podle něj vycházela pouze z jím deklarovaných údajů, aniž by je jakkoli ověřovala a spokojila se se svými metodickými postupy (údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení), ačkoli je jí známo, že jsou zcela v rozporu se zákonnými požadavky.12. Z těchto důvodu okresnímu soudu navrhl, aby vzájemné nároky účastníků posoudil v režimu bezdůvodného obohacení, uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 075,80 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.III. Replika žalobkyně13. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Má za to, že ji posoudila dostatečně. V rámci tohoto posouzení nejprve provedla výpočet maximálního limitu splátky, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu maximálního limitu splátky klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných dětí, spolu se splátkovou zátěží klienta a splátky schváleného úvěru. Do výpočtu maximálního limitu splátky domácnosti se spolu se splátkou schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot – 1) minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velkosti obce; 2) celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj dekl