4 C 2/2026-18 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 34 904,44 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Zjišťovala bonitu žalované výpočtem maximálního limitu měsíční splátky, zkoumala závazky žalované u jiných institucionálních věřitelů, kdy zjistila souhrnnou výši měsíčních splátek žalované 15 159 Kč u ryze osobních závazků a 16 829 Kč u závazků domácnosti. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v NRKI. Z učiněných zjištění nevyplývala důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Smlouva se žalovanou byla tedy uzavřena. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky nejvýše v částce zůstatku úvěrového rámce, a to i opakovaně. Výše sjednaného úvěrového rámce činila 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit žalobkyni úrok. Žalobkyně dále uvedla, že za dobu trvání úvěru poskytla žalované částku v celkové výši 42 059 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 26 630 Kč. Jelikož žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovanou o tom informovala dopisem z téhož dne, v němž ji současně vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná však na tuto výzvu ani na předžalobní výzvu nereagovala a dlužnou částku žalobkyni nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovanou a provedené lustrace NRKI. Žalovaná dle karty klienta sdělila, že žije sama v podnájmu, její měsíční příjem činí 28 000 Kč a výdaje dosahují 25 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě žalovaná uvedla ještě vedlejší příjem 11 000 Kč měsíčně. Z ověření bonity soud shledal, že žalobkyně vyčíslila částku, která žalované měsíčně zbývá na 6 426 Kč. Tato částka je rozdílem celkových tvrzených příjmů žalované ve výši 39 000 Kč a výdajů sestávajících z životního minima 4 860 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 9 234 Kč, ze splátek ostatních úvěrů ve výši 17 000 Kč měsíčně a splátky úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 1 480 Kč. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavírání smlouvy 3 úvěry, kdy celková dlužná částka dosahovala 979 330 Kč a splátky úvěrů činily celkem 16 273 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaná osobní a hypoteční úvěr řádně nesplácela a od ledna 2024 nehradila až na výjimku splátky těchto úvěrů vůbec. Žalobkyně však vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky nejvýše v částce nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a to i opakovaně. Výše úvěrového rámce činila 37 000 Kč. Částka prvního čerpání ve výši 36 588 Kč byla podle smlouvy určena na nákup specifikovaného zboží a měla být vyplacena přímo osobě prodávající. Za dobu trvání úvěru žalovaná načerpala celkem částku 42 059 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, a to formou měsíčních splátek v minimální výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba podle smlouvy činila 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit také poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 32,6 %. Soud z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále zjistil, že žalovaná splátky řádně včas nehradila, žalobkyni zaplatila na splátkách úvěru celkem 26 630 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni , datum, . O této skutečnosti informovala žalovanou dopisem z téhož dne odeslaným podle podacího archu dne následujícího. Žalované byla zaslána také předžalobní výzva dne , datum, , jak dokládá podací , tituly před jménem, V této výzvě byla žalované poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do , datum, .5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalované, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, a to ohledně příjmů i výdajů žalované. Tvrzené příjmy ani výdaje žalobkyně nikterak neověřovala, nevyžádala si např. výpisy z účtu, potvrzení od zaměstnavatele, faktury apod. Současně žalobkyně dostatečně nezohlednila ostatní úvěrové závazky žalované v souhrnné výši 979 330 Kč, nepočítaje v to projednávaný úvěr. Žalobkyně nepřihlédla ani k platební morálce žalované, kdy žalovaná své závazky od , Anonymizováno, nesplácela. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neověřila výši příjmu žalované, kdy se nadto vyskytuje rozpor mezi tvrzeními žalované ve smlouvě a v kartě klienta, ani nezohlednila výši ostatních závazků žalované a její platební morálku, nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaná je skutečně schopna úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovanou uzavřela a úvěr jí poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona, Anonymizováno10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovan