2 C 103/2021-39 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 3. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 760 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že 18. 12. 2019 byla žalovaná v souladu s § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a ve smyslu § 20 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, příslušníky Policie České republiky dopravena služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice [obec], [ulice a číslo]. Při dechové zkoušce provedené zakročujícími policisty přístrojem [označení] byla žalované naměřena hladina alkoholu v organismu 3,68 promile. Na základě dechové zkoušky a neschopnosti postarat se o tříletého syna byla žalovaná zajištěna v souladu s § 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 273/2008 Sb., o [stát. instituce], a následně převezena do [anonymizováno] v [obec], kde byla předána do péče lékaře. Převoz žalované si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobkyně tov. zn. [tovární značka], [registrační značka], na trase ze [obec] do [obec] a zpět, vozidlo najelo 116 km. Náhrada za použití vozidla byla vyčíslena dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 338/2018 Sb. a činí 760 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku i přes její výzvu neuhradila. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 29. 10. 2021, č. j. 2 C 103/2021-31, nastala fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud v souladu s § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má soud za prokázané, že 18. 12. 2019 byla žalovaná [stát. instituce], a to policisty [stát. instituce], Obvodního oddělení [obec] převezena do protialkoholní záchytné stanice v [obec], kde bylo zjištěno, že je pod vlivem alkoholu. K převozu žalované došlo poté, co hlídka [stát. instituce], obvodní oddělení [obec], na základě oznámení nalezla žalovanou sedět na zemi s tříletým synem v ulici [ulice] ve [obec], přičemž žalovaná v důsledku požití alkoholu, kdy jí bylo při orientační dechové zkoušce přístrojem [příjmení] [jméno] [číslo] naměřeno 3,68 promile alkoholu v dechu, nebyla schopna postarat se o svého syna. Ten byl předán pracovníkovi [anonymizováno] [obec] a žalovaná byla převezena na lékařské ošetření na interní oddělení nemocnice [obec], kde se příslušný lékař vyjádřil tak, že žalovaná splňuje zdravotní podmínky pro dopravu a umístění osoby do [anonymizováno], kam byla následně převezena. K převozu bylo užito vozidlo žalobkyně [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] o kombinované spotřebě 7,4 l benzinu Natural 95/100 km. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vyčíslených nákladů spojených s její dopravou do protialkoholní záchytné stanice ve výši 760 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně před škodlivými účinky návykových látek, je orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. 6. Žalovaná byla povinna podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, přičemž vzhledem k tomu, že u ní byla prokázána přítomnost alkoholu, vznikla jí zároveň povinnost uhradit žalobkyni náklady vynaložené žalobkyní v souvislosti s dopravou žalované na odborné vyšetření do protialkoholní záchytné stanice ve výši 760 Kč. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když tyto náklady žalobkyni i přes její výzvu neuhradila. 7. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí zároveň dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaná již byla s úhradou dluhu v prodlení. 8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobkyně má vůči žalované neuhrazenou pohledávku ve výši 760 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci plně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení byla v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. stanovena dle vyhlášky č. 256/2015 Sb. ve výši 200 Kč. 10. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Za situace, kdy žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a žalované nevzniklo proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ani není osvobozena od soudního poplatku, vznikla žalované dle § 2 odst. 3 téhož zákona povinnost uhradit soudní poplatek z podané žaloby. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit tento poplatek ve výši 1 000 Kč.