2 C 147/2021-22 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 29. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 18 720 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Návrh odůvodnila tím, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které jí poskytla v hotovosti 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [právnická osoba] 13 777 Kč (2 043 Kč úroky za dobu řádného trvání smlouvy, 3 041 Kč odměna za zpracování zápůjčky, 8 293 Kč náklady za hotovostní inkaso). Žalovaná se zavázala celkovou částku zaplatit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, které však nehradila řádně, poslední uhradila 15. 11. 2017. Po splatnosti 17. 1. 2016 vzniklo [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celého dluhu, dlužná jistina činila 10 047,57 Kč, dlužný poplatek 6 249,43 Kč. Poté žalovaná uhradila 981,74 Kč, celkem uhradila 14 061,74 Kč. Dále s ní [právnická osoba] uzavřela [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí v hotovosti poskytla 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jí 9 196 Kč (1 405 Kč úroky za dobu řádného trvání smlouvy, 2 090 Kč odměna za zpracování zápůjčky, 5 701 Kč náklady za hotovostní inkaso). Žalovaná se zavázala celkovou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 337 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně, poslední uhradila 15. 11. 2017, po splatnosti 18. 11. 2015 vznikla [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celého dluhu, dlužná jistina činila 2 487,22 Kč a dlužný poplatek 1 135,78 Kč. Poté žalovaná uhradila 218,26 Kč, celkem uhradila 16 791,26 Kč. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mj. žalobou uplatněných pohledávek za žalovanou. K tomuto datu činila pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 15 315,26 Kč (jistina 9 528,53 Kč, poplatky 5 786,73 Kč) a pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 3 404,74 Kč (jistina 2 327,69 Kč, poplatek 1 077,05 Kč). Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, který kapitalizovala do 20. 1. 2020 ze smlouvy [číslo] na 8 741,25 Kč a ze smlouvy [číslo] na 3 119,16 Kč. Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Žalovaná 5. 11. 2019 podepsala uznávací prohlášení, v němž prohlásila, že uznává, že dluží [právnická osoba] na pohledávce vzniklé z úvěru [číslo] který ji poskytla [právnická osoba] celkem 19 920 Kč, přičemž tento závazek uznává co do důvodu i výše a zavazuje se ho zaplatit v měsíčních splátkách po 600 Kč počínaje 10. měsícem roku 2019 vždy k 17. dni v měsíci. 3. V uznání dluhu není uvedeno, ke kterému dni je vztahována výše dlužné částky, přičemž nelze vycházet z toho, že tímto dnem je den jeho podpisu. Podává se totiž, že za textem„ dlužím ke dni“ měl být doplněn den, k němuž se dlužná částka vztahuje. Bylo tedy předpokládáno, že uznávací prohlášení může být činěno jiný den, než k němuž se výše dlužné částky vztahuje. Především ale je v uznávacím prohlášení v části týkající se výše uznávaného dluhu je uznáván dluh ze dvou smluv o zápůjčce, dlužná částka je ale uvedena pouze jedna, aniž by bylo zřejmé, kolik činí dluh z každé ze smluv. Uznání dluhu je tak neurčitým. Vzhledem k této neurčitosti je ho nutno považovat za zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. V daném případě ani výkladem nelze zjistit, kolik z částky 19 920 Kč činí dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kolik dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Pak tedy žalobkyní předložené uznání dluhu nemůže mít následky přiznávané uznávání dluhu ustanovením § 2053 o. z., nemůže tedy založit domněnku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 4. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že [datum] mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jí zapůjčenou částku a zaplatit poplatek 9 196 Kč v 60 týdenních splátkách. Částku 11 000 Kč žalobkyně předala žalované před uzavřením smlouvy. (smlouva o zápůjčce z [datum] [číslo]) Dále byla mezi [právnická osoba] a žalovanou uzavřena [datum] smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji zapůjčenou částku a zaplatit poplatek 13 377 Kč v 60 týdenních splátkách. Částku 16 000 Kč předala [právnická osoba] žalované před uzavřením smlouvy. (smlouva o zápůjčce z [datum] [číslo]) Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, na závazek ze smlouvy [číslo] uhradila pouze 14 061,74 Kč, neuhradila 15 315,26 Kč, z toho činila dlužná jistina 9 528,53 Kč a dlužné poplatky 5 786,73 Kč). Na závazek ze smlouvy [číslo] uhradila pouze 16 791,26 Kč, neuhradila 3 404,74 Kč, z čehož činila dlužná jistina 2 327,69 Kč a dlužný poplatek 1 077,05 Kč. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mj. žalobou uplatněných pohledávek za žalovanou. (smlouva o postoupení pohledávek z [datum]) Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradila. 5. Obě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2 390 a násl. o. z. zároveň představují spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, jen vyplývá-li z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Dle druhého odstavce téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá téhož zákona neplatnost smlouvy. Byť je zároveň stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek [anonymizováno] – druhého senátu z [datum], C [číslo]. Dle tohoto rozsudku články 8 a 23 směrnice [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice [anonymizováno] musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 8. S odkazem na uvedené se tedy soud nejprve zabýval tím, zda před uzavřením smluv o zápůjčce byla ze strany [právnická osoba] řádně posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. A na základě žalobkyní označených a předložených důkazů takový závěr učiněn být nemohl. Žalobkyně jako důkazy k prokázání tohoto tvrzení navrhla pouze smlouvu o zápůjčce a její smluvní podmínky, a to poté, co byla usnesením soudu z 13. 8. 2021, čj. 2 C 147/2021-11 vyzvána právě k označení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že soud smlouvami o zápůjčce a jejich smluvními podmínkami toto posouzení úvěruschopnosti za prokázané nemá, když smlouvy i smluvní podmínky žalobkyně přiložila již k žalobě. Žalobkyni přitom nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se omluvila z účasti na jednání a poučení podle § 118a je účastníkům poskytováno pouze při jednání. Žalobkyně se ta