2 C 171/2021-30 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 29. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 2 100 Kč, úrok z prodlení a dále částky 500 Kč jako administrativního poplatku a částky 493 Kč jako nesplaceného úroku, obojí uplatněné jako kapitalizovaný úrok ve výši 993 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela [datum] s [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná obdržela bezhotovostně 2 100 Kč a zavázala se vrátit [právnická osoba] poskytnutou jistinu s poplatkem 557 Kč Smlouva byla uzavřená, takže žalovaná na internetových stránkách [webová adresa] se zaregistrovala a vyplnila žádost o úvěr a navrhované znění smlouvy o úvěru akceptovala vložením unikátního kódu. Žalovaná uhradila pouze 64 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, z něhož zbývá uhradit 493 Kč. V případě včasného neuhrazení dlužené částky byla povinna uhradit administrativní poplatky za upomínky, a to za první upomínku 850 Kč a za druhou až čtvrtou po 250 Kč. Pohledávka za žalovanou byla převedena na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek z 22. 7. 2019 s účinností k 24. 7. 2019. Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by mezi [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žádným z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaná požádala [právnická osoba] o poskytnutí úvěru 2 100 Kč, natož že by akceptovala žalobkyní předložený návrh smlouvy o úvěru. Prokázáno však bylo, že [právnická osoba] poukázala na účet žalované dne 24. 10. 2016 částku 2 100 Kč. Nebylo prokázáno, ale ani žalovanou tvrzeno, že by následně částku 2 100 Kč společnosti [právnická osoba] vrátila. Dne 22. 7. 2019 byla mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovanou. Nebylo prokázáno, že by žalované byla před podáním žaloby doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku. 3. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 4. Vzhledem k neprokázání akceptace žalobkyní předložené smlouvy o úvěru ze strany žalované nemohl být učiněn závěr o uzavření této smlouvu o úvěru, a nebylo tak možno ani uzavřít, že by [právnická osoba] měla vůči žalované pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že [právnická osoba] žalované na její účet poukázala 2 100 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] 2 100 Kč, tuto svoji povinnost nesplnila. [právnická osoba] tak vůči ní měla neuhrazenou pohledávku v této výši, kterou následně platně postoupila žalobkyni, jež je proto ve sporu aktivně věcně legitimována. 5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaná tedy mohla být vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 100 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalované. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalované nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalované doručena 3. 9. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 4. 9. 2021 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 4. 9. 2021 do zaplacení. K 4. 9. 2021 činila výše zákonného úroku z prodlení 8,05% ročně, vzhledem k tomu, že žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši pouze 8,05 %, mohla být žalované uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení pouze v této nižší výši. 6. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl. 7. Žalobu naopak nebylo možno shledat důvodnou co do uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku ve výši 500 Kč a neuhrazeného úroku ve výši 493 Kč, neboť tyto nároky mají mít základ ve smlouvě o úvěru, jejíž uzavření ale nebylo prokázáno. Uplatněný nárok na jejich zaplacení tak nebyl shledán důvodným, a v této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K zamítnutí žaloby došlo rovněž v části, v níž nebyl shledán důvodným uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení, tedy co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 404,13 Kč a úrok z prodlení za dobu od 25. 7. 2019 do 3. 9. 2021. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 81 %, žalovaná z 19 % (vycházeno z uplatněného nároku ve výši 2 600 Kč tvořeného jistinou 2 100 Kč, administrativním poplatkem 500 Kč), je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 1 368 Kč. Je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché výzvy k plnění) a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a je navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu 62 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částky 848,20 Kč, v této výši proto byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.