2 C 180/2021-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 21. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 4 625,17 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 14. 3. 2019 se [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu [právnická osoba], poskytla úvěr 6 000 Kč a žalovaný se vázal zaplatit jí 7 380 Kč do 13. 4. 2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný svoji vůlí ji uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl 0,01 až 1 Kč dle obchodních podmínek na účet x [právnická osoba] Žalovaný o půjčku zažádal na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační údaje, po dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace zahrnující veškeré parametry půjčky. Byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Následně byla půjčka schválena a žalovanému bylo poskytnuto 6 000 Kč na účet, z kterého odeslal verifikační platbu. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, proto vznikl [právnická osoba], nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020 s účinností k 28. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka 4 965 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou 3 083 Kč, smluvní pokutou 1 832 Kč a náhradou nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 398,59 Kč za dobu od 14. 4. 2019 do 10. 8. 2020 z částky 3 083 Kč Smluvní pokutu uplatnila ve výši 1 832 Kč za dobu od 14. 4. 2019 do 9. 8. 2020. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Podáním z 1. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 542,17 Kč tvořené smluvní pokutou 1 492,15 Kč a částkou 50 Kč označenou žalobkyní jako kapitalizovaný úrok. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti či zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Soud proto na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, když vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí došlo ještě před započetím jednání, nebylo k částečnému zpětvzetí zapotřebí vyžadovat souhlasu žalovaného. 3. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by mezi [právnická osoba], a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žádným z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal [právnická osoba], o poskytnutí úvěru 6 000 Kč, natož že by akceptoval žalobkyní předložený návrh smlouvy o úvěru. Prokázáno však bylo, že [právnická osoba], uhradila 14. 3. 2019 na účet žalovaného 6 000 Kč. Nebylo prokázáno ani žalovaným tvrzeno, že by následně z částky 6 000 Kč vrátil společnosti [právnická osoba], více než 2 917 Kč odpovídajícímu rozdílu částky 6 000 Kč a žalobou uplatněného nároku na zaplacení dlužné jistiny 3 083 Kč. Dne 19. 8. 2020 bylo mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mimo jiné i žalobou uplatněné pohledávky za žalovaným. Nebylo prokázáno, že by žalovanému byla před podáním žaloby doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Vzhledem k neprokázání akceptace žalobkyní předložené smlouvy o úvěru ze strany žalovaného nemohl být učiněn závěr o uzavření této smlouvy o úvěru, a nebylo tak možno ani uzavřít, že by [právnická osoba], měla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že [právnická osoba], žalovanému na jeho účet poukázala 6 000 č. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba], 6 000 Kč, tuto svoji povinnost však co do částky 3 083 Kč nesplnil. [právnická osoba], tak vůči němu měla neuhrazenou pohledávku v této výši. 6. [právnická osoba], platně v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, která je tak ve věci aktivně věcně legitimována. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typickým nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaný tedy mohl být vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 083 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalovanému. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalovaného nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena 4. 10. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 5. 10. 2021 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 5. 10. 2021 do zaplacení. K 5. 10. 2021 činila výše zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně. 8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 3 083 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 5. 10. 2021 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl. 9. Žaloba naopak byla zamítnuta v části, v níž nebyl shledán důvodný uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení, tedy co do kapitalizované úroku z prodlení ve výši 398,59 Kč a úroku z prodlení za dobu od 29. 8. 2020 do 4. 10. 2021 ve výši 9,75 % a za dobu od 5. 10. 2021 do zaplacení ve výši 1,25 % ročně. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. V části, v níž došlo k zpětvzetí žaloby, je to žalobkyně, kdo je povinen hradit náklady řízení dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť je to ona, kdo zavinil zastavení řízení zpětvzetím žaloby, když nebylo možno učinit závěr, že by pro chování žalovaného byla vzata zpět důvodně podaná žaloba. Ve zbývající části uplatněného nároku byla žalobkyně úspěšná. Vzhledem k poměru úspěšnosti žalobkyně 67 % (3 083 Kč) k 33 % (1 542,17 Kč), kdy ji naopak stíhá povinnosti k náhradě nákladů řízení, je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to ve výši 34 % plné náhrady nákladů řízení, která by činila 3 368 Kč. Je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché výzvy k plnění – 0,5 úkonu) a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a je navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu 34 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částky 465 Kč, v této části proto žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.