6 C 250/2020-27 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou původně dne 30. 7. 2020 u Okresního soudu ve [obec] se žalobkyně ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 641 Kč s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 20. 11. 2017 uzavřena pracovní smlouva a ke dni následujícímu vznikl pracovní poměr žalovaného u žalobkyně. Téhož dne spolu účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí náborového příspěvku zaměstnanci, ze kterého žalobkyně vyplatila žalovanému náborový příspěvek ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o poskytnutí náborového příspěvku zavázal setrvat v pracovním poměru 24 měsíců, přičemž pokud by pracovní poměr zanikl dříve, zavázal se žalovaný poskytnutý náborový příspěvek v plné výši vrátit žalobkyni do 30 dnů od skončení pracovního poměru. Pracovní poměr skončil žalovanému dne 28. 2. 2019 na základě okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyní. Žalovaný tak byl následně povinen vrátit žalobkyni náborový příspěvek 50 000 Kč do 30 dnů od skončení pracovního poměru, tj. do 30. 3. 2019. Následně pak došlo k započtení částky dluhu žalobkyně za žalovaným z titulu náhrady mzdy podle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 34 359 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný do současné doby ani přes výzvy nezaplatil. 2. Okresní soud ve [obec] vydal ve věci dne [datum] elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor s tím, že žalobkyně porušuje povinnosti zaměstnavatele zejména tím, že nevede řádně evidenci pracovní doby, neplatí přesčasy a ostatní zákonné poplatky. Potvrdila to kontrola OIP. On zrušil z důvodu stovek přesčasů, které nebyly zaplaceny, svůj pracovní poměr okamžitě a přijde mu nespravedlivé platit žalobkyni, která porušuje zákony a sama mu dluží spoustu peněz. Jen za měsíc listopad 2018 to bylo 118 přesčasových hodin. 3. Usnesením Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a po právní moci rozhodnutí soudu postoupena zdejšímu okresnímu soudu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 4. Jednání ve věci u zdejšího soudu bylo nařízeno na den 6. 1. 2021. Jednání se účastnil zástupce žalobkyně, který žalobkyni omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, nepodal ani žádnou omluvu, když předvolání k jednání bylo doručeno do datové schránky ke dni 21. 11. 2020. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Zástupce žalobkyně před zahájením jednání sdělil, že mezi účastníky bylo po jednání u Okresního soudu ve [obec] jednáno tak, že žalovaný souhlasil s nabídkou žalobkyně na zaplacení dlužné částky a poloviny nákladů řízení. Toto žalobkyni i emailovým přípisem potvrdil. Následně však na zaslanou dohodu ze strany žalobkyně, a to včetně umožnění splátkového kalendáře již nereagoval a žalobkyně proto na žalobě musela setrvat. 6. Z listinných důkazů provedených při jednání zjistil soud následující. 7. Dne 20. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva, žalovaný se zavázal vykonávat práci řidiče MKD. Pracovní poměr byl uzavřen dne 21. 11. 2017, zkušební doba sjednána na tři měsíce. Jinak samotná pracovní smlouva je standardní pracovní smlouva. 8. Současně dne 20. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí náborového příspěvku zaměstnanci, ve které se žalobkyně jako poskytovatel příspěvku zavázala vyplatit zaměstnanci náborový příspěvek ve výši 30 000 Kč hrubého s první výplatou mzdy, 10 000 Kč hrubého s druhou výplaty mzdy a 10 000 Kč hrubého s třetí výplatou mzdy. Šlo o první část náborového příspěvku, který byl celkově stanoven na částku 100 000 Kč, když další částky měly být vypláceny až od 4. měsíce trvání pracovního poměru žalovaného. 9. Podle článku 4 bod 2 uvedené smlouvy v případě, že pracovní poměr zanikne jiným způsobem než výpovědí ze strany zaměstnavatele, tedy pokud zanikne zejména i okamžitým zrušením pracovního poměru kteroukoliv smluvní stranou, tak se žalovaný jako zaměstnanec zavázal vrátit poskytovateli náborového příspěvku vyplacený náborový příspěvek v plné výši 100 000 Kč hrubého nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení pracovního poměru. 10. Žalovaný ve věci předložil ke svému odporu jeden listinný důkaz, a to okamžité zrušení pracovního poměru datovaného ke dni 15. 2. 2019 s tím, že důvodem tohoto okamžitého zrušení bylo, že mu do dne podání okamžitého zrušení nebyla vyplacena část mzdy za odpracované přesčasové hodiny za měsíce listopad 2018 v součtu 118 hodin, která byla splatná dne 15. 12. 2018. 11. Žalovaný dále požádal o zaplacení dlužné části mzdy, a to společně s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku za dvouměsíční výpovědní dobu. 12. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní při podání žaloby pak soud dále zjistil, že žalobkyně dala žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru dopisem ze dne 26. 2. 2019 s tím, že od 18. 2. 2019 nedochází do zaměstnání. 13. Žalobkyně dále k žalobě předložila mzdové listy žalovaného za měsíce listopad a prosinec 2017 a dále pak leden až červenec 2018, přičemž z těchto mzdových listů vyplývá, že v měsíci listopadu a prosinci 2017 a následně lednu 2018 bylo žalovanému dohromady vyplaceno 50 000 Kč jako náborový příspěvek podle shora uvedené smlouvy. 14. Dále pak mezi účastníky probíhala i předžalobní korespondence, kde žalovaný byl vyzýván ze strany žalobkyně k zaplacení dlužné částky, žalovaný v dopise ze dne 24. 6. 2019 pak se zaplacením částky nesouhlasil a požadoval právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu ve výši 34 359 Kč. V tomto směru soud konstatuje, že tomuto požadavku bylo vyhověno a žalobkyně uvedenou částku odečetla od původně požadovaného dluhu ve výši 50 000 Kč. 15. Ke svému tvrzení o mimosoudním jednání mezi účastníky po jednání konaném u Okresního soudu ve [obec] dne 14. 10. 2020 předložila žalobkyně emailovou korespondenci, ze které vyplývá, že 20. 10. 2020 byl zástupcem žalobkyně žalovanému doručen návrh žalobkyně s odkazem na rozhovor z předchozího týdne s tím, že žalovaný uhradí částku 21 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách, to znamená 1 750 Kč měsíčně s tím, že případná dohoda bude uzavřena formou soudního smíru. Splatnost tak nastane až okamžikem, kdy dohodu schválí soud. 16. Žalovaný následně emailovým přípisem ze dne 25. 10. 2020 zástupci žalobkyně sdělil, že souhlasí s touto formou dohody. Následně pak žalobkyně 24. 11. 2020 žalovanému zaslala návrh dohody o smíru s požadavkem, aby jí podepsal a vrátil. V tomto směru zástupce žalobkyně sdělil, že se tak již ze strany žalovaného nestalo. 17. Na základě ve věci provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům po zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. 18. Je zcela evidentní, že mezi účastníky byla dne 20. 11.2017 uzavřena základní pracovní smlouva, na základě které žalovaný začal u žalobkyně pracovat jako řidič MKD. Současně pak byla uzavřena smlouva o poskytnutí náborového příspěvku, který měl v konečné fázi představovat částku 100 000 Kč a žalovaný měl u žalobkyně setrvat v pracovním poměru 24 měsíců. Žalobkyni přitom byla ve smlouvě stanovena povinnost za první tři měsíce zaplatit žalovanému částku 50 000 Kč. Tato skutečnost byla ve věci potvrzena, žalovaný ji ani nezpochybňoval. Z hlediska vrácení náborového příspěvku toto bylo jednoznačně uvedeno v bodě 4 písm. b) citované smlouvy, kde žalovaný byl povinen vrátit náborový příspěvek při okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany některého z účastníků smlouvy, což se také stalo. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni zaplacený náborový příspěvek v části 50 000 Kč. 19. V situaci, kdy žalovaný v měsíci únoru pak podal žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, přičemž neplatnost tohoto okamžitého zrušení nebyla napadena žalobou podle § 72 zákoníku práce, tak podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce vznikla žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, což jsou dva měsíce. Žalobkyně proto i k požadavku žalovaného částku 50 000 Kč snížila o dva průměrné výdělky a požaduje zaplacení částky 15 641 Kč. Žalobu takto formulovanou na základě provedeného dokazování považuje soud za důvodnou, skutkově ani právně o věci soud pochybností nemá. 20. Žalovaný pak dále v průběhu soudního sporu ve svém odporu vystoupil s obranou, že mu nebylo zaplaceno 118 přesčasových hodin v měsíci listopadu 2018. Tuto svou základní obranu žádným způsobem početně nedoložil, neoznačil v tomto směru žádné důkazy k jejich provedení. Soud při předvolání žalovaného k jednání tohoto volal vzorem 17 o. s. ř., který v sobě zahrnuje i to, aby se žalovaný jednání účastnil. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, předvolání k jednání měl do datové schránky řádně doručeno ke dni 21. 11. 2020. Soud při nepřítomnosti žalovaného při jednání nemohl tohoto poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k tomu, aby svou obranu řádně doplnil o jednoznačná skutková tvrzení a k tomu označil důkazy. Za situace, která tak vznikla, soud nemůže považovat obranu žalovaného za dův