1 C 161/2021-99 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce se domáhá vypořádání společného jmění manželů zaniklého v důsledku rozvodu manželství ke dni 16. 8. 2020. Žalobce připustil, že dne 27. 10. 2019 se žalovanou uzavřel Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, o úpravě práv a povinností společného bydlení a o vyživovací povinnosti pro dobu pro rozvodu (dále též jen „smlouva o vypořádání SJM“) pro účely rozvodového řízení, avšak vzhledem k tomu, že rozvod byl realizován podle ustanovení § 755 a 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a smlouva byla uzavřena toliko za účelem rozvodu podle ustanovení § 757 občanského zákoníku, platí v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2529/2019, že k vypořádání společného jmění manželů nedošlo. Žalobce nadto z opatrnosti od smlouvy o vypořádání SJM odstoupil dopisem ze dne 7. 8. 2021 z důvodu jejího neplnění žalovanou. Žalobce dále konstatoval, že ze svých výlučných prostředků vložil minimálně 600 000 Kč do rekonstrukce domu ve výlučném vlastnictví žalované a v roce 2008 byla na další rekonstrukci ze společného jmění vynaložena částka 445 870 Kč a v roce 2011 pak částka 225 779 Kč. Přípisem ze dne 9. 12. 2019 žalovaná navrhla, že na úplném vypořádání společného jmění zaplatí žalobci částku ve výši 600 000 Kč a sama uhradí hypotéku, přičemž její návrh podle žalobce nepochybně vyplýval ze skutečnosti, že žalovaná si ponechala všechno vybavení a movité věci pořízené za trvání manželství při zohlednění vnosů žalovaného, respektive investic do výlučného majetku žalované. Žalobce proto pro zjednodušení navrhl, že je ochoten přijmout na vypořádací podíl částku 600 000 Kč bez nutnosti další specifikace hodnot ve společném jmění. 2. Žalovaná učinila nesporným, že společné jmění manželů zaniklo ke dni 16. 8. 2020 a že mezi účastníky byla dne 27. 10. 2019 uzavřena smlouva o vypořádání SJM, avšak vyloučila, že by tato smlouva byla uzavřena pouze za účelem tzv. nesporného rozvodu s tím, že žalobce citovaný rozsudek Nejvyššího soudu interpretuje zcela opačně, jelikož z něj naopak vyplývá, že na předmětnou dohodu je třeba nahlížet jako na platnou a účinnou, neboť neobsahuje žádné ustanovení o tom, že by měla pozbýt platnosti v případě jiného způsobu zániku společného jmění. Žalovaná rovněž odmítla tvrzení žalobce, že by jej při uzavření smlouvy jakkoli uvedla v omyl. Žalovaná sporuje i správnost výše vnosů žalovaného do společného jmění, přičemž poukazuje i na to, že investice z výlučného majetku jednoho z manželů není možné podřadit pod režim vypořádání společného jmění manželů. Doplnila, že rekonstrukce jejího domu byla financována rovněž z překlenovacího úvěru a daru od jejího otce. 3. Žalobce následně doplnil (č. l. 32), že obsah dohody nečetl, žalovaná jej s ním neseznámila. Podpisu smlouvy předcházela iniciativa žalované, jež žalobci sdělila, že se vyrovnají u jejího právníka, avšak předtím chce vyřešit prostředky, které žalobce uhradil na dluh u společnosti [právnická osoba]. K uzavření dohody navíc došlo po naléhání žalované v době po odchodu žalobce ze společné domácnosti, kdy se žalobce nenacházel v dobrém psychickém rozpoložení a nebyl schopen obsah dohody vnímat. Kdyby žalobce věděl, že se vzdává svých investic do výlučného majetku žalované, nikdy by dohodu nepodepsal. Rovněž skutečnost, že žalovaná o existenci dohody neinformovala svého tehdejšího zástupce a dohodu přinesla teprve na jednání soudu ve věci rozvodu manželství, podle žalobce svědčí o tom, že žalobce byl uveden v omyl, který žalovaná vědomě vyvolala. 4. Žalovaná uvedla (č. l. 34), že žalovaný smlouvu o vypořádání SJM několikrát četl a dobře věděl, jaký text podepisuje, přičemž jeho tvrzení, že dohodu nečetl, je o to víc zarážející, jelikož se jednalo již o jeho třetí rozvod. Ze samotných ujednání smlouvy pod body 1 až 6 je zřejmé, že zvolený způsob vyrovnání musel být předjednán po komunikaci s žalobcem a jeho zpětné vazbě. Žalovaná dodala, že se svému tehdejšímu zástupci [titul] [jméno] [příjmení] o existenci dohody zmínila, avšak nevěděla, kam ji založila. Na doporučení [titul] [příjmení] ji následně přinesla na jednání soudu o rozvodu manželství. 5. Při jednání dne 28. 4. 2022 pak bylo žalobcem tvrzeno, že časová prodleva mezi rozvodem manželství a podáním žaloby na vypořádání společného jmění manželů byla způsobena tím, že žalobce čekal, zda bude na základě smlouvy o vypořádání SJM plněno či nikoliv a až následně přistoupil k podání žaloby. K výzvě soudu ke sdělení, zda byla žalovaná vyzvána k plnění smlouvy, žalobce uvedl (č. l. 62), že žalovanou k plnění na vypořádání společného jmění opakovaně vyzýval, a to v prosinci 2019 v době, kdy byl na návštěvě za synem, a následně nejméně ve třech případech rovněž v červenci 2020, kdy se měl dozvědět o existenci smlouvy o vypořádání SJM. 6. V závěrečném vyjádření žalobce poukázal na skutečnost, že smlouva o vypořádání SJM co do obsahových náležitostí zcela splňuje náležitosti ustanovení § 757 občanského zákoníku, z čehož je v kombinaci s výpovědí žalované, jež je autorkou smlouvy, o tom, že účelem dohody bylo dosáhnout bezproblémového rozvodového řízení, zřejmé, že se mělo jednak toliko o dohodu pro účely takzvaného nesporného rozvodu. Protože nesporný rozvod realizován nebyl, nemohlo tedy dojít ani k vypořádání společného jmění. Smlouva nadto nemůže být považována za platnou pro uvedení žalobce v omyl ze strany žalované a pro absenci shodné vůle stran co do obsahu a významu smlouvy. Žalobce zároveň poukázal na nedostatek vůle žalované plnit podmínky smlouvy, neboť žalovaná poskytla žalobci první plnění až po zahájení tohoto řízení na výzvu svého právního zástupce. Žalobce zdůraznil, že žalovaná v této souvislosti sama připustila, že na splnění svých závazků nemá finanční prostředky. 7. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s ohledem na to, že na smlouvu o vypořádání SJM je třeba ve světle judikatury Nejvyššího soudu pohlížet jako na platnou, přičemž žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o tom, že by byl při podpisu dohody uveden v omyl. V této souvislosti zdůraznila, že žalovaný musel minimálně vidět text na poslední straně smlouvy, ze kterého je patrné, že se jedná o smlouvu o vypořádání společného jmění manželů. Žalovaná poukázala i na rozpor v tvrzení žalobce obsaženém v doplnění žaloby ze dne 31. 3. 2022 a výzvou zástupce žalobce ze dne 7. 8. 2021, kde je uvedeno, že žalobce zamýšlel uzavřít dohodu toliko za účelem zjednodušení rozvodového řízení. 8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 9. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 8 C 97/2020-20, jenž nabyl právní moci dne 16. 8. 2020. Rozvod byl realizován podle ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Při jednání o rozvodu manželství dne 22. 7. 2020 zástupce žalobce konstatoval, že „žalobce dohodu o vypořádání podepsal, ale bylo to v době, kdy opustil rodinnou domácnost. Nyní po zvážení situace manžel tvrdí, že je pro něho nevýhodná“. Na tomto základě nedošlo k rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství, ač bylo ze strany tehdejšího zástupce žalované konstatováno, že žalovaná považuje smlouvu o vypořádání SJM za platnou. 10. Mezi účastníky došlo k uzavření Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, o úpravě práv a povinností společného bydlení a o vyživovací povinnosti pro dobu pro rozvodu, na které byly dne 27. 10. 2022 ověřeny podpisy žalobce i žalované (zjištěno z originálu citované dohody opatřeného úředně ověřenými podpisy obou účastníků, přičemž všechny listy dohody jsou spojeny pevně do svazku sešitím a opatřeny přelepkou s otiskem úředního razítka České pošty, s.p., [číslo]; zjištěno rovněž z kopie příslušné ověřovací knihy pošty [obec a číslo], ze které se podává, že došlo k legalizaci podpisů žalobce a žalované na dvou vyhotoveních listiny označené pracovnicí pošty jako „vypořádání vzájemných majetkových vztahů“). 11. Z oddílu „Vypořádání vzájemných majetkových vztahů“ smlouvy o vypořádání SJM se podává, že„ investované peníze za dobu trvání manželství do domu [část obce a číslo], [obec], PSČ [PSČ], bere [jméno] [příjmení] jako opravu bydlení pro syna [jméno] [příjmení]. Nepožaduje žádné finanční vyrovnání za tuto investici“. Pokud jde o společný majetek, pak jej s výjimkou majetku osobní povahy a knih dle smlouvy nabývá žalovaná s tím, že je povinna žalobci uhradit na vypořádací podíl částku 60 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit žalobci měsíčně po dobu 14 let od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství částku 1 200 Kč jako vyrovnání rozdílu mezi příjmy. 12. Dne 13. 10. 2021 žalobce doručil žalované listinu ze dne 7. 8. 2021, kterou odstupuje od smlouvy o vypořádání SJM, neboť žalovaná neuhradila žádnou peněžitou povinnost vůči žalovanému, k níž se smlouvou zavázala. 13. Ustanovení § 736 občanského zákoníku stanoví, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a pr