6 C 74/2022-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 1. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala souhrnně zaplacení částky 43 173 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v [obec] a v tomto domě nájemní smlouvu přenechala žalované do užívání byt [číslo] v období let 2016 2020. Žalovaná se nájemními smlouvami zavázala platit žalobkyni nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu určené v evidenčním listě, a to vždy do 25. dni v měsíci, za které je nájemné placeno. Cena služeb pak byla žalované vyúčtována zpravidla jednou ročně na základě dílčích měření. 2. Žalovaná následně neuhradila celkem 6 nároků žalobkyně. Jde o částku 15 422 Kč jako vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2017, kde splatnost nastala 31. 7. 2018. Dále jde o vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018 v částce 12 457 Kč splatné 31. 8. 2019. Dále žalovaná dluží nájemné za rok 2018 v celkové částce 2 627 Kč, a to za měsíce listopad v částce 960 Kč a za měsíc prosinec v částce 1 667 Kč. 3. Za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2019 dluží žalovaná částku 1 552 Kč splatnou 31. 8. 2020 a za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2020 dluží žalovaná částku 11 115 Kč splatnou 31. 8. 2021. Celkově tak jde o shora uvedenou částku 43 173 Kč, kterou žalovaná přes písemnou výzvu ze strany žalobkyně ze dne 20. 4. 2021 neuhradila. 4. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, protože nebyl doručen do vlastních rukou žalované. V usnesení ze dne 31. 3. 2022 byly pak účastnice dále vyzvány, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a dále s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované bylo toto usnesení do vlastních rukou včetně žaloby doručeno dne 5. 2. 2022. 5. Žalobkyně podáním soudu ze dne 5. 4. 2022 sdělila, že rovněž souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Současně pak žalobkyně sdělila, že po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla žalovanou zaplacena částka ve výši 11 000 Kč, kterou žalobkyně zaúčtovala na úhradu nájemného za rok 2018 v celkové částce 2 627 Kč a v částce 6 494 Kč byla uvedená částka započtena na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2017, kdy ke konečné úhradě tedy zbývá částka 8 928 Kč. Zbývající částka ve výši 1 879 Kč byla započítána na vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2016, když tato pohledávka není předmětem sporu. Žalobkyně v tomto směru vzala žalobu zpět o částku 9 121 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 6. Dalším podáním ze dne 19. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 4 000 Kč s tím, že tuto žalovaná zaplatila 23. 3. 2022 a ze strany žalobkyně byla zaúčtována na úhradu vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018, kde tedy zbývá za tento rok k zaplacení částka 4 928 Kč. Zpětvzetí žaloby co do částky 4 000 Kč je včetně zákonného úroku z prodlení. 7. Soud ve věci dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. a dne 25. 4. 2022 byl rozsudek veřejně vyhlášen. 8. Jak již shora uvedeno, žalobkyně po podání návrhu vzala žalobu částečně zpět souhrnně o částku 13 121 Kč. Uvedenou částku žalovaná po podání žaloby zaplatila. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti, a je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Citované ustanovení soud ve věci aplikoval právě ve vztahu k částce 13 121 Kč a ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku řízení zastavil. 9. Ve zbytku žalované částky soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Listinnými důkazy ze strany žalobkyně předloženými byla prokázána. Jde o jednotlivé nájemní smlouvy za léta 2017, 2018, 2019 až 2020, evidenční listy žalobkyně ze dne 1. 1. 2016 a 1. 9. 2019, vyúčtování služeb za léta 2017, 2018, 2019 a 2020, přehled nájemného za rok 2018. Všechny shora uvedené listiny jednoznačně nárok žalobkyně jako oprávněný potvrzují. 10. Po stránce právní soud vyšel z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavírány nájemní smlouvy podle § 2235 a následujícího o. z., když z obsahu jednotlivých smluv jednoznačně vyplývá povinnost k placení nájemného a vyúčtování služeb ze strany žalované v plném rozsahu. Pokud žalovaná tuto povinnost porušila, je žaloba důvodná. Žalovaná po doručení žaloby netvrdila ani neprokazovala, že by kromě částek uvedených ze strany žalobkyně zaplatila nějaké částky další. Ve výroku pod bodem I. rozsudku bylo proto rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit zde jednotlivé dlužné částky tak, jak blíže uvedeno, a to včetně úroku z prodlení, který vychází z ustanovení § 1970 o. z., a jeho výše byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak začal běžet vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek. Splatnost celé dlužné částky pak byla žalované uložena do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. (to ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaná zaplatila shora uvedené částky po podání žaloby) a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na zaplacení jejích nákladů. Soud v tomto směru vyšel i z vyčíslení, které bylo ze strany žalobkyně provedeno, když tato za následné vyjádření, ve kterých jsou specifikovány částky, které byly zaplaceny, již další žádné zaplacení nepožadovala. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni soudní poplatek ve výši 1 728 Kč a dále pak odměnu za právní zastoupení, která je počítána podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Úkon právní služby podle § 7 bod 5 citované vyhlášky představuje částku 2 860 Kč a zástupce žalobkyně vyúčtoval 2 úkony v této částce, a to přípravu a převzetí a sepis žaloby a dále pak jednu polovinu této částky ve výši 1 430 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, což odpovídá § 11 odst. 2 citované vyhlášky. Odměna za právní zastoupení je zvyšována o 21% DPH a souhrnně náklady řízení žalobkyně představují částku 11 468,50 Kč. Tuto částku je povinna žalovaná zaplatit žalobkyni, a to k rukám zástupce žalobkyně rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.