9 C 5/2022-49 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 7. 10. 2020 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 1 621 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi žalovanou jako nájemcem a původním věřitelem jako pronajímatelem byla dne 5. 8. 2014 uzavřena smlouva o nájmu movité věci [číslo], to ve spojení s uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Původní věřitel se zavázal žalované pronajmout zařízení potřebné pro poskytování služeb elektronických komunikací, a to [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala předmět nájmu pronajímateli vrátit nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu dle nájemní smlouvy. Pro případ nesplnění uvedené povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč za poskytnutí každého zařízení za každý měsíc následující po uplynutí lhůty pro vrácení zapůjčených zařízení. Celková smluvní pokuta 3 000 Kč za každé nevrácené zařízení byla ponížena o slevu zohledňující cenu tohoto zařízení (1 310 Kč v případě [anonymizováno], 2 790 Kč v případě [anonymizováno] a 2 250 Kč v případě [anonymizováno]). Celkem tak žalované byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 350 Kč, ze které se žalobkyně domáhala zaplacení 1 621 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese dle § 146b písm. a) o. s. ř. dle § 50 odst. 2 o. s. ř. dnem 3. 2. 2022, když na téže adrese byla žalované již dnem 25. 3. 2021 doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. žaloba. S ohledem na předmět řízení a skutečnost, že žalované je doručováno fikcí, považuje soud za splněnou lhůtu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Jednáno a rozhodnuto bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 4. Dne 5. 8. 2014 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o dodávce služeb [anonymizováno] (č. l. 13-14 e-spisu). V souvislosti s poskytováním služeb dle této smlouvy byla žalované zapůjčena zařízení [anonymizováno] a [anonymizováno]. Minimální doba trvání smlouvy byla ujednána v délce 12 měsíců s tím, že po uplynutí této doby trvání smlouvy přechází smlouva automaticky na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou dle platných všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba]. V případě, že po dobu tří měsíců ode dne nabytí účinnosti smlouvy [anonymizováno] od smlouvy odstoupí pro neplacení poplatků uživatelem, případně kvůli jinému podstatnému porušení povinnosti uživatele dle všeobecných podmínek, je povinen uživatel v souladu se všeobecnými podmínkami poskytování [anonymizováno] vrátit zapůjčená zařízení poskytovateli. V případě, že nedojde k vrácení zařízení, je uživatel povinen uhradit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za poskytnutí zařízení za každý započatý měsíc následující po uplynutí lhůty po vrácení zapůjčených zařízení. 5. Dne 5. 8. 2014 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu movité věci ve vztahu k zařízením [anonymizováno] a [anonymizováno] (č. l. 9-10 e-spisu). Nájem byl sjednán na dobu platnosti smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací s tím, že nájemce je povinen vrátit předmět nájmu pronajímateli nejpozději do 30 dnů ode dne skončení nájmu dle této smlouvy. 6. Dle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost dle § 120 odst. 1 o.s.ř. 7. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná porušila povinnost k vrácení předmětu nájmu nejpozději do 30 dnů od skončení tohoto nájmu, přičemž nájem měl skončit v návaznosti na ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ke dni 31. 10. 2016 (doplnění tvrzení ze dne 28. 1. 2022 č. l. 39-40), když právě na dobu platnosti této smlouvy byla doba nájmu sjednána dle článku 2 smlouvy o nájmu. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena, nevyplývá, že tato by byla uzavřena na dobu určitou (dle jejího znění byla sjednána na dobu nejméně 12 měsíců a následně na dobu neurčitou). Žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, které k jí tvrzenému ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ke dni 31. 10. 2016 měly vést, tím spíš tyto skutečnosti nemohly být z její strany ani prokázány. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla ukončena, nemůže být zároveň považováno za prokázané tvrzení žalobkyně o ukončení na tuto smlouvu vázané smlouvy o nájmu movitých věcí. Konečně nelze mít za prokázaný ani vznik, případně porušení, povinnosti žalované k vrácení pronajatých koncových zařízení a tím vznik nároku původního věřitele na zaplacení smluvní pokuty. O tom, že žalobkyně netvrdí skutečnosti rozhodné pro posouzení žalobou uplatněného nároku, tato nemohla být pro svou nepřítomnost při jednání soudu dle § 118a o. s. ř. poučena. 8. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala ukončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne 5. 8. 2014, jako předpokladu pro vznik povinnosti žalované k vrácení pronajatých věcí. V důsledku toho nelze považovat za prokázaný vznik nároku právního předchůdce žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za porušení této povinnosti ze strany žalované, a proto musela být žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 9. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, měla by tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. mít právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že právo na jejich náhradu se žalované nepřiznává.