1 C 213/2023-32 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 39 337 Kč čítající jistinu 28 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 090 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 825 Kč a poplatek 29 Kč za službu„ Informační SMS servis“, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 36 754 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2 583 Kč. Jedná se o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 15. 5. 2022, přičemž žalobkyně uvedla, že jí žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 15. 5. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 29 000 Kč splatný 14. 6. 2022. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. 6. Z podání [právnická osoba], soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byly žalobkyní pod variabilním symbolem [číslo] připsáno postupně (dne 16. 5. 2022, 18. 5. 2022, 21. 5. 2022, 27. 5. 2022 a 3. 6. 2022) 5 plateb (23 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000, 1 700 a 1 000 Kč) celkem ve výši 28 700 Kč. 7. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Přestože podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 bylo stanoveno právo spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, zabýval se soud splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy z úřední povinnosti, a to s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. V souladu se závěry uvedeného rozsudku je tak nutno vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že důsledkem porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně sice obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v této konkrétní věci. Žalobkyně sice následně předložila výpis z účtu žalovaného, avšak pouze za období od listopadu 2020 do ledna 2021, tedy končící cca 16 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru, což jistě nelze považovat za aktuální relevantní informace o příjmech žalovaného. Žalobkyně takto tvrdí, že ověřila příjem žalovaného ve výši 37 250 Kč Tomu však odpovídají pouze příjmy v listopadu a prosinci 2020, nikoliv již v lednu 2021, kdy příjmy na účtu činily pouze cca 7 000 Kč a nadto, jak uvedeno výše, nelze období o 16 měsíců předcházející poskytnutí úvěru považovat za relevantní. Zejména však doplnění žaloby o uvedené informace bylo soudu zasláno až po koncentraci řízení dle u stanovení § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a není k němu tedy možné přihlédnout. Protože žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru neplatná. 13. Protože spotřebitel je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v případě, že je smlouva ze shora uvedených důvodů neplatná, povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 28 700 Kč. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný jistinu nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 14. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2023 doručenou žalovanému dne 7. 3. 2023. Ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je tedy žalovaná v prodlení od 8. 3. 2023. Dřívější doručení výzvy k zaplacení dlužné částky nebylo soudu doloženo. 16. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru 7 090 Kč, poplatku za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 825 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 29 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 583 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 754 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení přiznaný výrokem I tohoto rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť, jak uvedeno výše, smlouva, z níž by tyto nároky plynuly, byla shledána neplatnou, a k prodlení žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny došlo až dne 8. 3. 2023. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 73 % (přiznáno 28 700 Kč z nárokovaných 39 337 Kč) a neúspěch v rozsahu 27 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 46 % z celkových nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 574 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 378 Kč. Plná náhrada nákladů tak činí 3 752 Kč, 46 % činí 1 876 Kč. Odměnu za doplnění žaloby ze dne 5. 12. 2023 soud nepřiznal, jelikož byla zaslána opožděně. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby, jak je soudu z rozhodovací činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce. Tyto žaloby mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami (viz např. žaloby projednávané u tohoto soudu pod sp. zn. 1 C 41/2023 a 1 C 48/2023).