8 C 111/2023-44 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 9. 5. 2023 navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně k pozemku vymezenému na jedné straně hranicí pozemku stavební parcely [číslo] na druhé straně původním oplocením z drátěného pletiva umístěným na podezdívce z betonových tvárnic na pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], dále vypouzení žalobkyně z držby označeného pozemku a dále uložení povinnosti žalovanému obnovit původní stav, který bude spočívat v odstranění oplocení nově zřízené z betonových tvárnic a kovových sloupku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastnicí stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je rodinný dům [adresa] v obci [obec] ([část obce]) zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, [stát. instituce]. Žalobkyně a její právní předchůdci vlastní a od roku 1988 užívají stavební parcelu [číslo] v [katastrální uzemí], který je od sousedních pozemků, a to stavební parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí], jejichž vlastníkem je žalovaný, oddělený oplocením. Žalobkyně a její právní předchůdci (zejména rodiče) užívají stavební parcelu [číslo] v [katastrální uzemí] v hranicích daných tímto oplocením. Mezi účastníky přitom nebylo až do dne 8. 4. 2023 sporu o užívání tohoto pozemku v rozsahu, který byl vymezen oplocením zřízeným v minulosti. Dne 8. 4. 2023 bylo synem žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeným [datum], zjištěno narušení pokojného stavu užívání pozemku žalovaným. Žalovaný ruší držbu žalobkyně tím, že bez jakéhokoliv předchozího upozornění část pozemku v hranicích, v jakém jej nerušeně užívala žalobkyně svévolně zabrala a započal tam stavbu plotu z betonových tvárnic a kovových sloupků. Žalobkyni není známo, kdy žalovaný na jí užívaném pozemku stavbu plotu zřídil, protože se o jeho existenci poprvé dozvěděla dne 8. 4. 2023, o tomto jí informoval její syn. O rozsahu užívání pozemku a jeho hranicích přitom nikdy v minulosti neexistoval mezi žalobkyní a jejími právními předchůdci (rodiči) a žalovaným a jeho právními předchůdci (jeho rodiči) spor, žalovaný i jeho rodiče vždy respektovali užívání pozemku v hranicích vyznačených v terénu oplocením. Tento stav trval až do roku 2021, kdy žalovaný sdělil žalobkyni, že dle údajů evidovaných v katastru nemovitostí užívá část jeho pozemkové parcely [číslo] v [katastrální uzemí] s tím, že vlastnické hranice pozemku jsou dle údajů v katastru nemovitostí vedeny jinak, než jak byly historicky v terénu vyznačeny oplocením zřízeným před dávnou dobou, to je jistě před rokem 1988, kdy pozemek do vlastnictví získali rodiče žalobkyně. Žalovaný současně informoval žalobkyni, že na stávajícím užíváním pozemku nehodlá nic měnit po dobu, kdy bude vlastníkem pozemku žalobkyně. Žalobkyně i její právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku v hranicích, které byly historicky odnepaměti dány oplocením (rozhradami) vyznačeným v terénu, když k této dobré víře je rovněž vedla skutečnost, že vlastníci sousedních pozemků jejich vlastnické právo a hranice mezi pozemky vytýčené oplocením nikdy nezpochybňovali. Žalobkyně pozemek v hranicích, které jsou dány oplocením vyznačeným v terénu, před zásahem žalovaného držela a užívala, na části pozemku se nachází ovocný strom (jabloň), ze kterého sklízela pravidelně ovoce, a dále jí zřízený kompost, dále tuto část pozemku využívala k pěstování plodin a rostlin pro svoji potřebu. Žalobkyně vyzvala ústně i písemně žalovaného, aby se zdržel zásahu do její držby a obnovil předešlý pokojný stav. I přes tuto výzvu žalovaný nápravu neučinil a v rušení držby pokračuje i ke dni podání žaloby. Žalobkyně se o rušení držby dozvěděla dne 8. 4. 2023, žaloba je podána v zákonem stanovené lhůtě dle § 1008 o. z. Žalobkyně odkázala na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2015, č. j. 7 Co 757/2015-40, ve kterém vyslovil závěr:„ Tato žaloba směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, ale o žalobu o faktickém stavu. Účelem této úpravy je poskytnutí ochrany faktickému pokojnému stavu. Soud proto nezkoumá právní otázky, ale omezuje se pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení či zbavení. Proto je v posuzovaném případě podstatné, zda žalobci svémocné rušení držby žalovaným prokázali. Soud se při rozhodování v dané věci omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.). Proto se v daném řízení neprokazuje, zda jde o řádnou, pravou a poctivou držbu. Podstatné je pouze prokázání poslední držby vy smyslu posledního pokojného stavu.“ 2. Žalovaný navrhl návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítnout, jestliže jej neuznává. Žalovaný byl v roce 2014 upozorněn Pozemkovým úřadem v [obec], že užívá i část pozemku, která mu nepatří a je ve vlastnictví České republiky. Tehdy se začal zajímat, jakým způsobem může získat předmětnou část pozemku do svého vlastnictví a bylo mu sděleno, že nejdříve je nezbytné uzavřít nájemní smlouvu, což i žalovaný učinil dne 1. 12. 2014, kdy uzavřel smlouvu č. [číslo]. Právní předchůdci žalobkyně byli Státním pozemkovým úřadem [obec] vyzváni, zda předmětné dva pozemky parcelní [číslo] parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] si nehodlají pronajmout či koupit. Na tento dotaz reagovali dne 30. 9. 2014 negativně. Dne 8. 7. 2016 žalovaný uzavřel s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem kupní smlouvu [číslo] předmětem které byly oba shora citované pozemky. Od té doby je jejich řádným vlastníkem žalovaný. O těchto skutečnostech byli informováni i samotní právní předchůdci a zároveň rodiče žalobkyně manželé [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle žalovaného je nesporné, že mezi účastníky nebylo v minulosti sporu o užívání tohoto pozemku, protože nechtěl v rámci dobrých sousedských vztahů v minulosti jakkoliv zasahovat a měnit faktické hranice. Problém však nastal v jarních měsících tohoto roku, kdy si žalovaný všiml, že syn žalobkyně začal stavět na části předmětných pozemků fóliovník. Tehdy mu řekl, že se stavbou v žádném případě nesouhlasí, nechť si laskavě stavbu posune na hranice pozemků mezi parcelami parcelní [číslo] [číslo] stavební [číslo] v [katastrální uzemí] ve vlastnicí žalobkyně. Žalovaný je přesvědčen, že svým chováním neruší držbu žalobkyně, neboť si oplotil jednoznačně své pozemky, stavba oplocení je dostavěná minimálně před čtrnácti dny. Dle žalovaného nemůže ani žalobkyně úspěšně argumentovat vydržením vlastnického práva, neboť takové vydržení nenastalo. Již v roce 2014 si totiž oba právní předchůdci žalobkyně byli moc dobře vědomi, že pozemkové parcely [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] jim vlastnicky nikdy nepatřily, neboť byly v té době ve vlastnictví České republiky. 3. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 4. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. 5. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatit poprvé. 6. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 7. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 8. Smyslem žaloby na ochranu rušené držby podle § 1003 o. z. je poskytovat provizorní ochranu držbě před svémocným uplatňováním práva. Účelem držební ochrany tak není řešení podstaty (existence) práva, to je zda tomu, kdo tvrdí, že mu právo patří a bylo dotčeno, skutečně patří. Účelem držební ochrany je poskytnout ochranu pokojnému stavu, to je stavu, který existoval před tím, než došlo k zásahu do pokojné držby. Jedná se tak o řízení, které nerozhoduje o tom, kterému z účastníků náleží právo, má zajistit pouze poslední pokojnou držbu do autoritativního rozhodnutí o sporném právu mezi osobou, jejíž držba je rušena, a rušitelem. Rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nevytváří překážku věci rozhodnuté, definitivní ochrany držby je možné se domáhat v řádném soudním řízení. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého (nezáleží, zda také existujícího) práva, ať již vlastnického, či jiného. 9. Soud nejprve zkoumal, zda-li jsou splněny podmínky pro řízení o podané žalobě, zda byla podána ve lhůtě podle § 1008 odst. 1 o. z. Žalobkyně se o sv