1 C 104/2024-40 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 23 700 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 14. 4. 2023.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne 14. 4. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované připsány na účet téhož dne (viz potvrzení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., ze dne 25. 6. 2024). Žalovaná však žalobkyni uhradila toliko částku 3 462 Kč.6. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně sice obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované v této konkrétní věci. Žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalované, ze kterého vyplývá, že žalované byla společností , právnická osoba, . dne 12. 8. 2022 vyplacena částka 30 353 Kč, avšak v této souvislosti je nutné zdůraznit, že smlouva o úvěru byla uzavřena až dne 14. 4. 2023, a v žádném případě tedy nejde o aktuální a relevantní informaci o výši příjmů žalované. Skutečnost, že žalovaná byla lustrována v příslušných dlužnických registrech, pak soud při absenci získání konkrétních a hodnověrných informací o příjmech a výdajích žalované nepovažuje za dostačující a souladnou s pravidly řádného posouzení úvěruschopnosti.11. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalované, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 162 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 175,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 700 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl.12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny v přiměřené lhůtě (k tomu soud uvádí, že žalovaná byla vyzvána k plnění výzvou doručenou do její sféry dne 15. 11. 2023, a ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku by tedy byla v prodlení od 16. 11. 2023, přičemž toto datum lze s ohledem na pasivitu žalované v tomto řízení považovat za přiměřené, jelikož vzhledem k nekontaktnosti žalované nelze učinit jiný závěr). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná jistinu nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.13. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 61 % (přiznáno 14 538 Kč z nárokovaných 23 700 Kč) a neúspěch v rozsahu 39 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 22 % z celkových nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 948 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Plná náhrada nákladů by tak činila 2 400 Kč (22 % představuje 528 Kč). Odměnu za doplnění žaloby nepřiznal, jelikož se týkalo toliko skutečností, jež měly být již obsahem žaloby (povinnost zkoumat úvěruschopnost jakož i nutnost řádně tvrdit a označovat důkazy je žalobkyni známa). Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby, jak je soudu z rozhodovací činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce. Tyto žaloby mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami.