1 C 130/2024-21 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 9 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 702 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 582 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 9. 2022.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Věc proto byla rozhodnuta bez přítomnosti účastníků.4. Soud zjistil následující skutkový stav.5. Dne 21. 9. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 700 Kč, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit činila 9 002 Kč (tvořena z jistiny zapůjčené částky a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 002 Kč). Z potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 5. 9. 2024 se podává, že částka 7 700 Kč byla připsána na účet žalovaného dne 21. 9. 2022. Žalovaný na dlužnou částku uhradil toliko 652 Kč.6. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 5. 9. 2023 (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).7. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Protože žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 2. 9. 2024 neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že posoudila schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 654 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 702 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení v rozsahu, v jakém tento úrok převyšuje úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, žalobu zamítl.12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené části jistiny ve výši 7 048 Kč žalobkyni v přiměřené lhůtě (k tomu soud uvádí, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou doručenou do jeho sféry dne 26. 9. 2022, a ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku by tedy byl v prodlení od 27. 9. 2022, přičemž toto datum lze s ohledem na pasivitu žalovaného v tomto řízení považovat za přiměřené, jelikož vzhledem k nekontaktnosti žalovaného nelze učinit jiný závěr). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný zbývající jistinu ve výši 7 048 Kč nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.13. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků je při zohlednění požadovaných úroků zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.16. Toto rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu.