1 C 133/2025-22 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 11 913,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 913,87 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení z titulu nevypořádaných nároků ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovaným dne 31. 7. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Věc proto byla rozhodnuta bez přítomnosti účastníků.4. Soud zjistil následující skutkový stav.5. Dne 31. 7. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 900 Kč splatný dne 28. 8. 2023.6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u společnosti , právnická osoba, ., ze dne 2. 2. 2026 soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 31. 7. 2023 poukázána částka 5 900 Kč.7. Dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 10. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovaným z titulu předmětného úvěru na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy dokládající přechod konkrétní pohledávky za žalovaným). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024 a dokladu o odeslání).8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr ze strany její právní předchůdkyně; žalobkyně pouze zcela obecně sdělila, že její právní předchůdkyně tak učinila a že žalovaný byl lustrován v dlužnických databázích, aniž by posouzení úvěruschopnosti jakkoli doložila. Soud proto nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, a proto soudu nezbylo než smlouvu o úvěru shledat neplatnou.13. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany žalobkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto, pokud jde o částky uvedené ve výroku II, nárok žalobkyně zamítl.14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 5 900 Kč v přiměřené lhůtě 30 dnů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dle smlouvy o úvěru se sám žalovaný zavázal zaplatit úvěr do 30 dní od jeho poskytnutí, a proto lze takovou lhůtu považovat s ohledem na pasivitu žalovaného za přiměřenou). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný dlužnou jistinu nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.15. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která není odvislá od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Proto soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení.16. Protože na ni byla předmětná pohledávka postoupena, je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že rozdíl úspěchu a neúspěchu je při zohlednění požadovaného příslušenství zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.