1 C 203/2025-23 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 46 143,62 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastníků.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč.6. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila 4 975,38 Kč.7. Dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni, a ta je proto aktivně legitimována k podání žaloby.8. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně sice v obecné rovině popsala proces ověření úvěruschopnosti, avšak ani přes výzvu soudu nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované v této konkrétní věci. Žalobkyně neprokázala, že byla ověřena výše příjmů a výdajů žalované. Ani skutečnost, že žalovaná byla lustrována v příslušných dlužnických registrech, pak soud při absenci získání konkrétních a hodnověrných informací o příjmech a výdajích žalované nepovažuje za dostačující a souladnou s pravidly řádného posouzení úvěruschopnosti. Za postačující doklad o příjmech a výdajích soud nepovažuje ani výpis z účtu za jediný měsíc, který byl žalobkyní předložen.13. Protože nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla ze strany právní předchůdkyně dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného, shledal soud smlouvu o úvěru neplatnou, a proto, pokud jde o nároky žalobkyně přesahující poskytnutou a nevrácenou jistinu, žalobu zamítl.14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny v přiměřené lhůtě, za kterou soud považuje splátky ve výši 1 400 Kč měsíčně (dle smlouvy se žalovaná sama zavázala hradit splátky ve výši 1 407 Kč a pojištění ve výši 124 Kč měsíčně, a s ohledem na její procesní pasivitu lze tedy i uvedenou výši splátky považovat za přiměřenou), avšak pod ztrátou výhody splátek, tedy že nezaplacením, byť jediné splátky řádně a včas se stává celý dluh splatným. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná jistinu nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.15. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která není odvislá od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 66 % a neúspěch v rozsahu 34 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 32 % z celkových nákladů. Při poměřování úspěchu ve věci je dle přesvědčení soudu nezbytné přihlédnout nejen k jistině, nýbrž i k požadovanému příslušenství pohledávky představovanému smluvním úrokem z prodlení, jelikož úspěch ve věci je nutné posuzovat ohledně celého předmětu sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tak při kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku požadovala zaplatit celkem sumu 68 286,16 Kč (kapitalizovaný úrok od 14. 2. 2025 do 26. 3. 2026 činí 11 468,82 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za stejné období činí 6 385,48 Kč).17. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 846 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu. Náhradu odpovídající 21 % DPH představuje částka 504 Kč. Plná náhrada nákladů by tak činila 4 750 Kč a 32 % představuje suma 1 520 Kč). Odměnu za doplnění žaloby nepřiznal, jelikož se týkalo toliko skutečností, jež měly být již obsahem žaloby (povinnost zkoumat úvěruschopnost jakož i nutnost řádně tvrdit a označovat důkazy je žalobkyni známa).