5 C 195/2025-18 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 786,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 30. 8. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě kterého se zavázala žalovanému poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 44 900 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 30. 8. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, v částce 5 500 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 012,14 Kč a poplatku za službu Presto 165 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Dne 30. 8. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 44 900 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet s úrokovou sazbou 1,066 % denně, dále zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. RPSN činilo 2046.6. Ze sdělení , právnická osoba, . (č. l. 13 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena žalobkyní částka 5 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, ale ani přes výzvu soudu nedoložila, že by ověřila úvěruschopnost žalovaného v dané věci. Žalobkyně sice předložila výpis z posouzení úvěruschopnosti obsahující údaje o výši příjmu žalovaného, ale nedoložila je žádnou ověřitelnou přílohou ani původem takové listiny. Takto předložené informace nelze z hlediska ověřování úvěruschopnosti považovat za dostatečné. Žalobkyně uvedla, že příjem byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, ten však nepředložila. K výdajům žalovaný prohlásil, že splácí 2 000 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 200 Kč měsíčně s tím, že žije sám. Výdaje žalovaného pak nebyly ověřovány žádným způsobem. Žalobkyně nereagovala ani na skutečnost, že žalovaný uváděl, že žije sám a jeho výdaje na bydlení jsou 200 Kč měsíčně.11. Protože žalobkyně neprokázala ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Proto by žalobkyně měla právo pouze na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny.12. V daném případě není zřejmé, jakou částku žalovaný žalobkyni z poskytnuté jistiny vrátil, neboť je zřejmé že žalovaný nějakou částku plnil, což plyne z toho, že žalobkyně na jistinu započetla částku 0,03 Kč. Žalobkyně však řádně netvrdí, jakou částku žalovaný uhradil celkem. Žalobkyně byla usnesením soudu vyzvána, aby sdělila, jakou sumu jí žalovaný uhradil. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, k jednání se nedostavila, soud jí tak nemohl poskytnout poučení o důsledcích neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti. Protože pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, musí také tvrdit kolik z těchto prostředků nebylo žalobkyni vráceno. Protože žalobkyně neunesla břemeno tvrzení soud žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.