8 C 159/2025-12 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou ze dne 15. 8. 2025 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky celkem 17 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 29. 1. 2024 a dne 9. 2. 2024 převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok z jistiny ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl dle smlouvy splácet vždy nejpozději k 28. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl upomínán, kdy v poslední upomínce ze dne 30. 5. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 6. 2024 a byl vyzván k jeho úhradě. K úhradě dluhu byl žalovaný dále upomínán předžalobní upomínkou, která byla žalovanému odeslána dne 14. 6. 2025. Žalovaná částka se skládá z částky 14 000 Kč, která představuje nesplacenou část jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč splatné dne 2. 6. 2024. Částka 3 760 Kč pak představuje kapitalizovanou smluvní pokutu, jestliže žalovaný se dostal do prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 3. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025.2. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto výslovně souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ač byl soudem poučen, že v takovém případě bude mít soud za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, zjistil, že tato byla uzavřena dne 29. 1. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, kdy ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splatit každý měsíc nejpozději k 28. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně pak doložila potvrzením o provedené platbě, že dne 29. 1. 2024 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, vyplacena částka 8 000 Kč, dne 9. 2. 2024 částka 2 000 Kč.5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který dle § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, byla povinna tedy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici výpis z běžného devizového účtu žalovaného č. , číslo, za období od 22. 8. 2023 do 30. 12. 2023. Z tohoto pak vyplývá, že žalovanému byl , Anonymizováno, vyplácen starobní důchod ve výši 10 867 Kč měsíčně, dále důchod od , anonymizováno, ve výši 474,39 EUR měsíčně a dále částky pohybující se kolem 250 EUR měsíčně od , Anonymizováno, vypláceno , anonymizováno, Dne 25. 10. 2023 byl žalovanému poskytnut úvěr od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 50 000 Kč, dne 7. 11. 2023 půjčka od společnosti , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 10. 11. 2023 , Anonymizováno, od společnosti , právnická osoba, ., ve výši 8 000 Kč. dne 14. 12. 2023 půjčka od společnosti , právnická osoba, ve výši 24 000 Kč. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovanému byla poskytnuta půjčka dne 17. 1. 2024 od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč (řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, ) a dále úvěr ve výši 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, dne 2. 2. 2024 (řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, ).9. Účelem § 87 zákona o spotřebitelského úvěru je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem toho je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka jako spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).10. Na základě shora uvedeného soudu spěl k závěru, že žaloba není zcela důvodná. Závazkový vztah žalobkyně a žalovaného vzniklý na základě uvedené smlouvy o úvěru soud posoudil tak, že smlouva je neplatná pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dle soudu nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to nejen na základě informací získaných od žalovaného o výši jeho příjmů, ale žalobkyně byla také povinna věrohodně prověřit, zda je žalovaný schopen dostát svému závazku s ohledem na výši jeho dalších závazků, které nebyly ze strany žalobkyně jakkoliv prověřovány. Ostatně z předloženého výpisu z devizového účtu žalovaného naprosto jasně vyplývá, že žalovaný v bezprostřední době před uzavřením předmětné smlouvy, to je dne 29. 1. 2024, a to konkrétně od 25. 10. 2023, to je tedy za období třech měsíců, načerpal minimálně dalších šest úvěrů od různých společností tak, jak jsou shora označeny. Žalobkyně, která soudu výpis z účtu žalovaného předložila, měla tyto informace (minimálně o čtyřech úvěrech ve výši 50 000 Kč, 20 000 Kč, 24 000 Kč a 8 000 Kč) k dispozici, takové chování žalovaného muselo vzbudit pochybnost o tom, zda bude schopen dostát svým novým dalším závazkům. Ostatně i povinností žalobkyně bylo učinit dotaz na příslušné registry, ze kterých by takové informace získala. Z předloženého účtu vyplynulo, že žalovaný měl pravidelný příjem ve výši cca 10 000 Kč měsíčně důchodu, dále důchodu vypláceného z , Anonymizováno, ve výši 474 EUR a dalšího příjmu ve výši celkem 251 EUR měsíčně, kdy soud uvažuje celkem o příjmu 28 000 Kč měsíčně, nejednalo se o takový příjem, na základě kterého by žalobkyně mohla učinit ten závěr, že žalovaný řádně dostojí všem svým shora uvedeným závazkům. Jak soud uvádí, žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, soud hodnotí smlouvu o úvěru jako neplatnou. Žalobkyně má právo zaplacení toho, co žalovanému poskytla. Žalobkyně doložila, že žalovanému vyplatila na jeho účet celkem částku 10 000 Kč, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že na této částce žalobkyni něčeho uhradil, což nečinil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč. Jak je shora uvedeno, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Jak je uvedeno ve výroku II. co do zbytku žalované částky, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §