9 C 12/2026-48 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 18. 11. 2025 ve spojení s doplněním žaloby ze dne 17. 3. 2026 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 765,37 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, , vůči které žalovaná dluh uznala a zavázala jej uhradit. Následně byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , poté na společnost , právnická osoba, . a nakonec na žalobkyni, z čeho tato dovozovala svou aktivní věcnou legitimaci.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručováno na adrese dle § 46b písm. a) o.s.ř., zásilka byla doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dnem 23. 3. 2026. Lhůta dle § 115 odst. 2 o.s.ř. byla zachována, soud proto jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, jak mu to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. Jednáno bylo i v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil.3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.4. Dne 6. 4. 2016 žalovaná uznala dluh z titulu smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a původním věřitelem , právnická osoba, vůči společnosti , právnická osoba, jako nabyvateli pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalovaná uznala pohledávku co do důvodu, a to ve výši 17 765,37 Kč a zavázala se tuto uhradit v dohodnutých splátkách (uznání dluhu a dohoda o splátkách v přílohách žaloby).5. Žalobkyně v řízení tvrdila, že sama pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ., k tomu byla soudu předložena příslušná smlouva spolu s přílohou – seznamem postoupených pohledávek (v přílohách žaloby). Dalším tvrzením žalobkyně bylo, že společnost , právnická osoba, . nabyla předmětnou pohledávku od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ; k tomu byla soudu předložena příslušná smlouva (č.l. 12 – 25) spolu s přílohou – seznamem postupovaných pohledávek (č.l. 26). Dle tvrzení žalobkyně nabyla společnost , právnická osoba, předmětnou pohledávku od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , toto tvrzení žalobkyně však prokázáno nebylo; žalobkyně soudu sice předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi těmito dvěma společnostmi ze dne , datum, , neprokázáno však zůstalo, že touto smlouvou došlo k postoupení právě ve vztahu k předmětné pohledávce za žalovanou (doložena nebyla příloha smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek předvídaná v odst. C Preambule smlouvy). Žalobkyně tak neprokázala, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, , z tohoto důvodu pak nelze považovat za prokázaná ani postoupení další, když nelze dovodit oprávnění společnosti , právnická osoba, s předmětnou pohledávkou nakládat.6. O skutečnosti, že některá sporná tvrzení nejsou dosud prokázána, nemohla být žalobkyně pro svou nepřítomnost při jednání poučena. Poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. se váže výlučně k jednání soudu, toto poučení pak soud nemohl nepřítomné žalobkyni poskytnout. Zároveň pak platí, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není povinen, ale ani oprávněn sdělovat mu potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.7. Protože žalobkyně v řízení neprokázala, že pohledávka za žalovanou byla na ni postoupena a že jí tak svědčí aktivní věcná legitimace, nezbylo než žalobu zamítnout.8. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by jí měl náležet nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení se žalované nepřiznává.