18 C 192/2020-57 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 30. 8. 2020 domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu Citroen C3 [registrační značka], jež je blíže specifikován ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že byl vlastníkem předmětného automobilu, který na základě kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2020 prodal žalovanému za částku 3 500 Kč. Žalovaný si vozidlo převzal s tím, že převod na dopravním inspektorátu provede žalovaný. Plnou moc k provedení převodu žalovanému zaslal prostřednictvím České pošty. Žalobce byl opakovaně informován policií o přestupcích, které měly být spáchány tímto automobilem, po žalobci jsou nárokovány pokuty za uvedená jednání, přestože je žalobce nespáchal a není vlastníkem předmětného vozidla. Žalobce nemá jinou možnost, jak se domáhat změny zápisu v registru smluv, když nemůže předložit doklady stanovené zákonem bez aktivní součinnosti s žalovaným (protokol o evidenční kontrole silničního vozidla). 2. Žalovaný se k žalobě se nevyjádřil, jeho pobyt se soudu nepodařil zjistit, proto mu byl pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník po provedeném dokazování uvedl, že všechny důkazy nasvědčují tomu, že žalovaný se k rozhodnému datu stal vlastníkem předmětného vozidla. <i>3. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 4. V řízení bylo prokázáno kupní smlouvou, výpovědí svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce], výpovědí žalobce, že na základě uzavřené kupní smlouvy žalobce, coby prodávající, prodal žalovanému, coby kupujícímu, motorové vozidlo, které žalovaný převzala zaplatil kupní cenu. Kupní smlouva byla vyhotovena písemně a žalovaným podepsána v den uzavření a předání předmětu koupě. Soud shledal, že žalobce má na určení naléhavý právní zájem, neboť ačkoliv převedl vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného, není v registru silničních vozidel veden jako vlastník vozidla žalovaný. Žalovaný neposkytl součinnost při změně vlastníka vozidla, žalobce není schopen zajistit všechny úkony bez jeho součinnosti, nemůže zajistit ani provedení evidenční kontroly, ačkoliv žalovanému za účelem zápisu do registru vozidel zaslal plnou moc s ověřeným podpisem, proto nebylo možné postupovat dle § 8a zák. č. 56/2001Sb. a nezbylo žalobci nic jiného, než se určení vlastnictví ke dni 10. 2. 2020 domáhat soudní cestou. Soud tedy ze všech těchto důvodu žalobě vyhověl s tím, že toto rozhodnutí bude podkladem pro dokončení přechodu vlastnického práva dle § 8 odst. 4 písm. b) zák. č. 56/2001 Sb (výrok II.). 5. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč odměnou advokáta za 4 úkony právní pomoci po 1 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) , g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, 2x účast u jednání soudu) z punkta odpovídající hodnotě vozidla náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní pomoci po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb.. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 200 Kč (výrok II.). 6. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.