23 C 195/2020-88 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 9. 2020 domáhal po žalované zrušení zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku I. rozsudku (dále také„ předmětné nemovitosti“); tento návrh soud podle obsahu posoudil jako žalobu o určení neexistence zástavního práva. Tvrdil, že zástavní právo bylo v katastru nemovitostí zapsáno na základě zástavní smlouvy ze dne 1. 10. 2013 mezi [právnická osoba] a.s. a rodiči žalobce [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]. Pohledávka byla následně postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a konečně na žalovanou. Usnesením č.j. 32 D 1901/2015-141 ze dne 21. září 2016 byla mj. schválena dohoda dědiců po [jméno] [příjmení], dle které podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech nabyli rovným dílem otec žalobce [celé jméno žalobce] [anonymizováno], žalobce a bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] (každý z dědiců nabyl 1/6, přičemž podíl otce žalobce tak nově činil 2/3). V průběhu insolvenčního řízení otce žalobce sp. zn. [insolvenční spisová značka] nabyl žalobce kupní smlouvou podíl o velikosti 2/3 na předmětných nemovitostech. Dále žalobce nabyl podíl o velikosti 1/6 darovací smlouvou od svého bratra [jméno] [celé jméno žalobce]. V důsledku prodeje v průběhu insolvenčního řízení byl proveden výmaz zástavního práva ve vztahu k podílu o velikosti 2/3. Žalovaná jako zástavní věřitel nepodala návrh na výmaz zástavního práva, a to ani po písemných několikerých upozorněních insolvenčního správce, přitom změnila zápisem ze dne 31. 5. 2018 zástavní právo smluvní na podíl 1/3 s odkazem na uzavřené smlouvy uzavřené v roce 2013 rodiči žalobce. K zániku zástavního práva došlo zánikem zajištěné pohledávky ke dni 16. 11. 2018. Po zániku zástavního práva měla žalovaná provést výmaz zástavního práva. Neučinila tak a taktéž odmítla poskytnout žalobci potvrzení o zániku zástavního práva. Zapsané zástavní právo žalobci bránilo ve vkladu zástavního práva smluvního ve prospěch [právnická osoba] za účelem zajištění úvěru poskytnutého žalobci. 2. K výzvě soudu setrval na svém tvrzení, že žalovaná byla vyzvána, aby vydala potvrzení o zániku zástavního práva. Následně upřesnil, že žalovaná tuto výzvu opakovaně obdržela od insolvenčního správce [příjmení] [anonymizována tři slova]. Žalobce uvedl, že zřejmě kontaktoval žalovanou, ale nemá doklady a není si zcela jistý. Celou záležitost za něj v minulosti řešila paní [jméno] [příjmení]. Zástavní smlouvu neuzavíral, nebyl obeznámen s jejími podmínkami. Žalobce neoznačil důkazy k prokázání skutečnosti, že vyzval žalovanou k vystavení potvrzení o zániku zástavního práva a tato vydat potvrzení odmítla. 3. Žalovaná uvedla, že souhlasí s tvrzením žalobce, že pohledávky zajištěné zástavním právem zanikly a v důsledku toho došlo k zániku zástavního práva. Nesouhlasí však s tvrzením, že by bylo povinností žalované podat žádost o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, přičemž odkázala na čl. VI. odst. 2 zástavní smlouvy ze dne 1. 10. 2013. Žalovaná tedy je povinna vydat žalobci potvrzení o zániku zástavního práva a žalovaná je připravena tento svůj závazek splnit, avšak žalobce neposkytl součinnost. Odmítla tvrzení žalobce, že by byla k vydání potvrzení vyzývána. Navrhla, aby jí byly přiznány náklady řízení ve smyslu § 143 o.s.ř. 4. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku (o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 5. V otázce výmazu zástavního práva je proto na místě aplikovat předpis účinný v době zániku zástavního práva (ke dni 16. 11. 2018), tedy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 6. Podle § 1379 odst. 1 o.z. zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže. To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník požádal o zápis uvolněného zástavního práva. Podle odst. 2 téhož ustanovení má zástavní dlužník právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou. 7. Ze zástavní smlouvy [číslo] ze dne 1. 10. 2013 bylo zjištěno, že dle čl. VI. odst. 2 zástavní smlouvy ze dne 1. 10. 2013 se po zániku předmětného zástavního práva podle této smlouvy zástavní věřitel zavazuje vydat zástavcům písemné prohlášení o této skutečnosti. Na základě toho podají zástavci návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a nesou veškeré náklady s tím spojené. 8. Na základě shodných tvrzení účastníků zde nebylo sporu o tom, že zástavní právo zaniklo ke dni 16. 11. 2018, kdy došlo k zániku zajištěné pohledávky v důsledku výplaty výtěžku zpeněžení z prodeje nemovitosti v insolvenčním řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Soud má za to, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, zda tu zástavní právo je či není ve smyslu § 80 o.s.ř., a to zejména z důvodu popsaného a doloženého jednání s [právnická osoba] ohledně nového úvěru. Proto rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do určení neexistence (resp. zániku) zástavního práva. 9. Pokud jde o návrh žalobce, aby žalované byla uložena povinnost podat žádost o výmaz zástavního práva katastrálnímu úřadu, v této části soud žalobu zamítl, neboť takový požadavek není důvodný. Je zřejmé, že v zástavní smlouvě bylo sjednáno, že úkony spojené s výmazem zástavního práva musí učinit zástavce, přičemž takové ujednání nelze považovat za nepřiměřené nebo zásadně znevýhodňující slabší stranu; ujednání je v souladu citovaným § 1379 odst. 1 o.z. Uvádí-li žalobce, že zástavní smlouvu sám neuzavíral, soud konstatuje, že žalobce i jeho bratr [jméno] [celé jméno žalobce] podíly na předmětné nemovitosti dědickou dohodou nabývali s uvedenou právní vadou (zástavním právem založeným zástavní smlouvou), zjistitelnou z katastru nemovitostí. Nelze pak ani zohlednit skutečnost, že za žalobce jednala zmocněnkyně, neboť je zcela odpovědností účastníka řízení, zda a kým se v právně složitější věci nechá zastoupit. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byť jednou oslovil žalovanou s žádostí o vydání potvrzení o zániku zástavního práva. 10. Pro úplné vyjasnění skutkového stavu soud dodává, že z obsahu spisu vyplývá, že zápis do katastru nemovitostí [číslo jednací] byl proveden z důvodu změny v osobě věřitele (z [právnická osoba] na [právnická osoba]). Žalobce se tedy mýlil, měl-li za to, že žalovaná nechala zástavní právo opětovně zapsat, když k zápisu zástavního práva došlo již v řízení [číslo jednací]. Taktéž byl nesprávný jeho názor, že by za něj měl jednat a zánik zástavy vyřizovat insolvenční správce ustanovený v insolvenčním řízení jeho otce. Je zjevné, že činnost správce byla omezena pouze na podíl o velikosti 2/3 předmětných nemovitostech, nikoliv na zbylou třetinu, která v insolvenčním řízení sepsána do majetkové podstaty nebyla. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 143 o.s.ř. Jak bylo uvedeno shora, žalovaná neměla v převážné části úspěch ve věci, nicméně svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby. Podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 342 Kč spočívající v odměně advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 16. 12. 2020 a vyjádření ze dne 22. 4. 2020) po 3 100 Kč (celkem 9 300 Kč), 3x paušální náhradě dle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč (celkem 900 Kč) a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrady DPH 21 % ve výši 21 % (celkem 2 142 Kč), když zástupce žalované je plátcem této daně. 12. Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup.