23 C 306/2020-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Osvojitel se návrhem podaným dne 30. 12. 2020 domáhal osvojení zletilé osvojenkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tvrdil, že o osvojovanou pečoval od roku 1994 jako o vlastní a v roce 2002 uzavřel manželství s matkou osvojované, paní [jméno] [příjmení] [příjmení]. 2. Osvojenkyně s osvojením souhlasila a potvrdila, že osvojitel o ní od roku 1994 pečoval, s biologickým otcem nebyla v kontaktu, nejevil o ní zájem. 3. Manželka osvojitele, kolizní opatrovník nezl. syna osvojenkyně i její manžel (jako svědek) rovněž souhlasili s návrhem osvojitele. Manželka osvojitele potvrdila, že biologický otec o svou dceru nejevil zájem, nebyl s ní v kontaktu. 4. Dle ust. § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 5. Podle § 847 odst. 1 písm. c), d), odst. 2, 3 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se zde použijí obdobně. 6. Dle ust. § 797 občanského zákoníku se na základě rozhodnutí soudu o osvojení osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. 7. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 8. Rodným listem osvojenkyně bylo prokázáno, že jejím biologickým otcem byl [jméno] [příjmení] a matkou je [jméno] [příjmení] [příjmení]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 10. 1992 pod sp. zn. 23 C 21/91 bylo manželství navrhovatele [jméno] [příjmení] s odpůrkyní [jméno] [příjmení] rozvedeno, nezl. [jméno] [příjmení] byla svěřena pro dobu po rozvodu do péče odpůrkyně a navrhovatel byl povinen přispívat na její výživu částkou 400 Kč měsíčně. Oddacím listem bylo prokázáno, že osvojitel uzavřel s matkou osvojované manželství dne 24. 8. 2002. Účastnickými výslechy a svědeckou výpovědí manžela osvojenkyně bylo prokázáno, že osvojitel, manželka osvojitele, osvojenkyně, její manžel a opatrovník nezl. syna osvojenkyně s osvojením souhlasí. Výpisem z centrální evidence obyvatel SR a zprávou Okresného súdu v Trebišově bylo prokázáno, že biologický otec osvojované zemřel dne [datum]. 9. Z výše zjištěného skutkového stavu věci soud učinil následující právní závěr: 10. Soud návrhu osvojitele vyhověl, protože v průběhu řízení bylo prokázáno, že osvojení zletilé [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není v rozporu s dobrými mravy (§ 846 občanského zákoníku) ani odůvodněnými zájmy její matky (§ 847 odst. 2 občanského zákoníku), která s osvojením souhlasí. Zároveň byly splněny podmínky pro osvojení zletilého podle ust. § 847 odst. 1 písm. c) a d) občanského zákoníku, protože osvojitel pečoval o osvojovanou (osvojenkyni) jako o vlastní již v době její nezletilosti, a zároveň osvojuje dítě své manželky. 11. Ve výroku II. rozsudku soud podle ust. § 797 občanského zákoníku rozhodl o tom, že se osvojitel zapíše do matriky jako rodič osvojenkyně, a to namísto otce [jméno] [příjmení], [datum narození]. 12. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl ve výroku III. rozsudku dle ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 13. Tento rozsudek obsahuje v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění ve shora uvedeném rozsahu (údaje o předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu věci, právní posouzení věci), neboť všichni účastníci se práva odvolání proti rozsudku vzdali.