9 C 290/2020-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce ([právnická osoba]) uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalované finanční službu spočívající v možnosti disponovat s finančními prostředky ve výši [částka]. Žalovaná měla naopak povinnost řádně hradit sjednané měsíční splátky ve výši [částka]. Žalovaná čerpala finanční prostředky dne [datum], kdy jí byla poskytnuta celá výše úvěru. Žalovaná však žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnil a žalovaná byla povinna uhradit zbytek dluhu včetně jejího příslušenství. Dlužná částka [částka] je představována jistinou ve výši [částka], poplatky ve výši [částka] a poplatky na vymáhání [částka]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k věci i navrhovanému postupu, tj. k rozhodnutí bez nařízení jednání. Doručeno bylo na adresu trvalého bydliště žalované dne [datum]. Žalovaná se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřila, soud proto po daném poučení rozhodl bez jednání na základě důkazů ve spise založených (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] a dopisem zástupce žalobkyně z téhož dne. 4. Žádostí/smlouvou o klasickém a revolvingovém úvěru uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne [datum] měl soud prokázané, že věřitel se po posouzení úvěruschopnosti žalované, posouzením příjmů a výdajů, zavázal poskytnout úvěr na zakoupení televizního přijímače ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka], vždy k 17. dni v měsíci. Celkově se zavázala zaplatit částku [částka]. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 19,34 % ročně, měsíční poplatek [částka] a [částka] za odeslání upomínky k úhradě. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky věřitele. 5. Způsob čerpání, splácení a výši dlužné částky žalobkyně prokázala výpisem z úvěrového účtu. Zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila údaji obsaženými v žádosti o úvěr, v rámci které žalovaná uvedla čistý příjem ve výši [částka] a náklady na bydlení ve výši [částka], nemá žádné další výdaje, ani finanční závazky a má trvalý pracovní poměr od srpna 2018. Získané informace byly dále ověřeny nahlédnutím do příslušných databází a telefonicky u zaměstnavatele žalované ověřen její příjem a pracovní poměr. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 8. Podle ust. § 2397 o. z. může úvěrovaný uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že došlo k platně uzavřené smlouvě o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně se řádně zabýval úvěruschopností žalované a stanovením splátek, proto žalobě vyhověl. Právní předchůdce žalobkyně na základě platně uzavřené smlouvy poskytl žalované sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala splácet způsobem stanoveným ve smlouvě. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však přestala plnit, když nehradila pravidelné měsíční splátky a dostala se tak do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami úvěr ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tyto skutečnosti žalovaná nijak nezpochybnila ani nedoložila, neboť se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřila, neuvedla, že by dluh nevznikl či jeho výše byla jiná. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení z částky [částka], výše úroku vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka], odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po [částka] (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrada po [částka] (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. [částka] Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou [částka] a jejich náhrada je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nezjistil a žalovaná netvrdila žádné mimořádné skutečnosti, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení žalobkyni přiznána. 12. Lhůty splatnosti byly stanoveny delší než zákonné třídenní, a to lhůty patnáctidenní vzhledem k výši dlužné částky i návrhu žalobkyně.