9 C 329/2018-728 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým podáním domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 381 785,87 EUR s příslušenstvím a částku 17 309,67 USD s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené kupní smlouvy. Uvedl, že žalovaný od něj v jeho skladu na adrese [adresa], za převzaté zboží byly vystaveny faktury, které však žalovaný dosud nezaplatil. O převzetí zboží byl vystaven dodací list podepsaný zástupcem žalovaného a opatřen razítkem žalovaného. Cena takto dodaného zboží byla žalovanému vyúčtována příslušnými fakturami a žalovaný svoji povinnost uhradit cenu dodaného zboží vyúčtovanou fakturami uvedenými v přehledu připojenému k žalobě nesplnil a je s úhradou ceny dodaného zboží v prodlení. Cena zboží, které nebylo uhrazeno, činí 381 785,87 EUR a 17 309,67 USD. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne 10. 12. 2018 včetně popisu podstatných skutečností k úhradě, ale dlužnou cenu dodávaného zboží neuhradil. 2. K mezinárodní pravomoci českých soudů uvedl, že tato je dle něho dána ustanovením čl. 7 odst. 1 Nařízení EU [číslo] 2012 (dále jen„ Brusel I bis“), kdy osoba mající sídlo v některém členském státě může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Jelikož zboží bylo odebíráno ve skladu žalobce v [obec], dovozuje z toho žalobce mezinárodní pravomoc českých soudů. 3. Žalovaný namítl nedostatek mezinárodní pravomoci Okresního soudu v Pardubicích v této věci rozhodnout a navrhl zastavení řízení. 4. O vznesené námitce nedostatku mezinárodní pravomoci Okresního soudu v Pardubicích bylo již pravomocně rozhodnuto tak, že této se nevyhovuje. Rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 30. 12. 2019 a nabylo právní moci dne 10. 2. 2020 s tím, že k projednání a rozhodnutí v dané věci jsou rovněž příslušné soudy členského státu Evropské unie nejenom dle sídla žalované společnosti, ale i soudu členského státu, na jehož území bylo zboží, tedy předmět kupní smlouvy, žalovanému dodáno. Dle tvrzení a předložených listin se tak stalo v [obec], tedy na území České republiky, jehož soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí všech nároků vyplývajících z této smlouvy. 5. Žalobce podáním ze dne 11. 1. 2019 rozšířil svůj žalobní návrh o částku 1 200 Kč s tím, že jde o vzájemný závazek podnikatelů a žádá tak o úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle ust. § 3 nař. vlády 351/2013 Sb. Soud rozšíření žalobního návrhu o tuto částku připustil dle § 95 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem k takto rozšířenému návrhu. 6. Žalovaný k předmětu sporu uvedl, že nepopírá, že by mezi účastníky řízení nedošlo k žádné koupi zboží, má však za to, že žalobce nedoložil všechny relevantní důkazy, proto z procesní opatrnosti žalobní návrh v plném rozsahu neuznává. Poukázal na to, že mu nebyly doručeny přílohy žaloby – jednotlivé faktury, proto se k nim nemůže vyjádřit. 7. V průběhu řízení žalobce vzal žalobní návrh zpět co do částky 17 309,67 USD s tím, že žalovaný 2 platbami ze dne 26. 4. 2019 a 3. 5. 2019 uhradil částky 695,76 USD a 16 613,91 USD. Žalovaná částka uváděna v dolarech tak byla zcela uhrazena s výjimkou úroků z prodlení narostlých ke dni úhrady, na nichž žalobce trvá a tyto také vyčíslil. Zároveň uvedl, že specifikovanou částečnou úhradou žalované částky žalovaným došlo k uznání i zbývajícího dluhu vůči žalobci z titulu neuhrazených cen poskytnutého plnění ve smyslu ust. § 2054 občanského zákoníku (dále jen o.z.). 8. Soud na základě uvedeného částečného zpětvzetí návrhu řízení co do částky 17 309,67 USD dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil, když ke zpětvzetí došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé a souhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby v této části tak nebylo třeba. 9. K seznamu neuhrazených faktur, které byly právnímu zástupci žalovaného zaslány a doručeny, žalovaný sdělil dne 7. 5. 2020, že je nakloněn smírnému řešení, uplatňuje a započítává však svoji pohledávku vůči žalobci ve výši 26 371,66 EUR, která vznikla v souvislosti s cestovními a dalšími náhradami, které za žalobce uhradil žalovaný, ač je měl hradit žalobce. Je tak ochotný uhradit žalobci částku 355 414,21 EUR v měsíčních splátkách po 2 000 EUR do zaplacení. 10. Žalobce k vznesené námitce započtení uvedl, že je obsahově neurčitá a není uveden žádný konkrétní právní důvod jejího vzniku. Vznesenou námitku neuznává a pro neurčitost by k ní nemělo být ani přihlédnuto. Navrhované smírné řešení dlužné částky ve splátkách není pro žalobce také přijatelné, je však ochoten jednat o úhradě dlužné částky tak, jak byla žalována, avšak s kratší lhůtou splatnosti a s podmínkou osobního ručení jednatele žalovaného, popř. jeho přistoupení k dluhu. 11. Žalovaný následně uvedl, že pokud jde o cestovní náhrady uhrazené žalovaným, jednalo se o náklady cestovného pana [jméno] [příjmení], který se zúčastnil setkání organizovaných žalobcem, který by měl proto náklady hradit. Žalovanému tak vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, když hradil něco, co měl hradit žalobce. Poukázal na cestovní příkazy z roku 2012, 2013, 2014 a 2015 včetně potvrzení o platbách a dále na fakturu č. 2020, k čemuž předložil doklady. 12. Dalším podáním ze dne 26. 11. 2020 žalovaný vznesl další kompenzační námitku ve výši 3 600 EUR s příslušenstvím s tím, že tato vznikla z titulu neuhrazeného nájemného za užívání motorového vozidla zn. AUDI Q7, na základě smlouvy o dlouhodobém pronájmu vozidla. Zároveň podotkl, že některé zboží, které bylo žalovanému žalobcem dodáno, bylo vadné a žalobce otálel s opravou. Poukázal i na porušení obchodní dohody a nekalosoutěžní způsob prodeje ze strany žalobce. Navrhl zároveň i další smírné řešení s tím, že by žalobci uhradil celou žalovanou částku ve výši 381 785,87 EUR nejpozději do 15. 6. 2023 a každá strana by si sama nesla náklady řízení. Dodal, že uvedený návrh smíru by však platil pouze v případě, že žalobce bude souhlasit s obdobným smírem ve věci, která je vedena u Okresního soudu v Pezinoku pod sp. zn. 36 Cb/104/2019, kde žalobce uplatňuje částku 223 157,24 EUR s příslušenstvím. 13. Žalobce k vznesenému započtení sdělil, že žalovaný tytéž zápočty uplatňuje i ve sporu, který je veden pod výše uvedenou spisovou značkou na Slovensku, uplatňuje tak tytéž nároky dvakrát. Ač má za to, že nárok žalovaného není doložen a nejednalo se o výdaje, které by měl hradit žalobce, ale o výdaje pana [příjmení], vznáší i námitku promlčení, neboť se jedná o výdaje z roku 2012 a 2013 až 2015. Pokud jde o uplatněné reklamace žalovaným, uvedl, že k těmto bylo přihlédnuto již ve vystavených fakturách. 14. Z písemné inventarizace pohledávek provedené ke dni 31. 12. 2017 bylo zjištěno, že tato byla provedena žalobcem a zaslána k podpisu straně žalované s tím, aby potvrzený stejnopis byl odeslán zpět do 8. 6. 2018. Jednalo se o faktury z roku 2017 a 2018, které byly se splatností od 29. 12. 2016 do 17. 2. 2017. Uvedená inventarizace byla podepsána panem [jméno] [příjmení] dne 5. 6. 2018 a vrácena žalobci. Odsouhlaseny byly faktury a položky v hodnotě více jak 16 milionu Kč. Žalobce k tomuto uvedl, že byly žalovány jen ty faktury, které by nebyly promlčeny. 15. Ze soupisu neuhrazených faktur ke dni 30. 11. 2018, které byly připojeny k žalobě a zaslány i žalovanému, bylo zjištěno, že se jedná o soupis faktur a dlužných částek se splatností od 12. 2. 2017 do 16. 10. 2018 v celkové výši 381 785,87 EUR a 17 309,67 USD, tato poslední částka byla již v průběhu řízení uhrazena, žaloba vzata žalobcem zpět a řízení zastaveno. 16. K soupisu neuhrazených faktur byly žalobcem předloženy dodací listy a jednotlivé faktury, z nichž bylo zjištěno dodané zboží, dodací listy byly potvrzené žalovaným, a to jak razítkem, žalovaného, tak i podpisem pana [jméno] [příjmení] s uvedením data převzetím. Přeložené faktury obsahovaly dodané zboží a jejich cenu i dobu splatnosti a až po faktury s označením EU 2017 [číslo] a se splatností do 17. 2. 2018 se jednalo o faktury, které byly žalovaným i odsouhlaseny v provedené inventarizaci ke dni 31. 12. 2017, která byla žalovaným i podepsána – odsouhlasena, a to panem [jméno] [příjmení]. 17. Z uvedeného vyplývá, že se v daném případě jednalo o kupní smlouvy uzavírané mezi účastníky na základě objednávek a následného převzetí zboží žalovaným. Vznik smluvního vztahu z takto uzavřených kupních smluv mezi žalobcem jako prodávajícím se sídlem v České republice a žalovaným jako kupujícím se sídlem ve Slovenské republice je nutné proto posoudit dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží [číslo] Sb. (tzv. [ulice] úmluva), ledaže by účastníci její použití dohodou vyloučili. Žádný z účastníků sporu však netvrdil, že by její použití vyloučili a předmětné kupní smlouvy také nebyly uzavírány písemně, ale jednalo se o dílčí smlouvy, na základě potvrzených objednávek a potvrzených dodávek zboží, nebylo tedy ani písemně dohodnuto vyloučení použití Vídeňsk